Pasti a propasti socioware

O čem se nemluví a na co se rádo zapomíná, protože by se s tím rádo ani nepočítalo, aneb Vytvoříme komunitu, tam si budeme všichni rovni a všichni budeme pracovat pro blaho celku.

Jaké jsou největší propasti a pasti komunitních a všelijakých socio- projektů? Nejprve vymezení pojmů:

Komunitním a socioware projektem mám na mysli takové projekty, kde:

a) se měrou podstatnou stírá rozdíl mezi producentem informace a jejím konzumentem,
b) informace (obsah) vznikají z valné části buď přímou aktivitou uživatelů (vložením) nebo nepřímou (hodnocení, hlasování),
c) informace a jejich zdroje jsou sdíleny a jsou volně přístupné
d) uživatelé mají ve větší či menší míře stejná práva
e) fungování je do velké míry závislé na kooperaci participantů a dodržování (často nepsaných) pravidel chování
f) společenství okolo daného projektu je otevřené

Pastí nazývám takové scénáře vývoje, které vedou k znehodnocení obsahu, jeho znevážení či znevěrohodnění, které vedou k rozpadu či pravidelným rozpadům společenství, jež obsah vytváří, nebo které jinak poškodí základní znaky socioware a komunitního projektu, jak jsou postulovány výše.

Jaké pasti v takových projektech hrozí?

1. Past svobody aneb Vy nejste demokrati!

Důsledek vlastností d, e

Naprostá svoboda ve vytváření obsahu vede po čase k názorovým střetům, které přerůstají ve vleklé spory. Tyto spory mohou do větší či menší míry ovlivnit chod celého projektu, jeho kredibilitu či mohou znechutit uživatele, kteří se na chodu projektu podílejí, do té míry, že hrozí jejich odchod. Spory výrazně polarizují komunitu a pokud nemá projekt arbitra, dokáží ji ochromit.

Ale ani existence arbitra nezaručuje, že spory budou vyřešeny či že nebudou ohrožovat chod projektu. Vždy může část komunity obvinit arbitra z nadržování některé straně a spor původně bipolární se změní ve spor multipolární, kde arbitr buď rezignuje nebo prosadí své rozhodnutí silou. V tu chvíli končí myšlenka rovnosti uživatelů a nastává ufňukané osočování a spor o to, kdo není demokrat, kdo nedodržuje pravidla a jaká pravidla je nutno dodržovat, kdo je určí, kdo je prosadí, kdo bude dodržování hlídat a dělat "policajta". Z principu rovnosti u komunitních projektů vyplývá, že buď nebude policajtem nikdo, nebo budou policajty dělat všichni. Celá věc se tak dostává do bodu svého počátku a buď se motá v kruhu nebo ve spirále. Výsledkem je opět rozdělení na skupinu "jedné pravdy", skupinu "druhé pravdy" a skupinu "smiřovačů", která se posléze stane skupinou "znechucených".

Příklad? Wikipedia.

2. Past banalizace aneb Dneska ráno vyšlo slunce

Důsledek vlastností a, f

Pokud je komunita socioware uzavřená, nemohou se u ní projevit ty efekty, které jsou právě od socioware očekávány, a to šíře záběru, důležitá pro vznik nových myšlenek či inspirativních nečekaných souvislostí na základě střetávání rozmanitých individuí. Komunita má proto snahu stát se co nejširší, aby maximalizovala svůj zisk z kolektivního sdílení.

Původně je komunita vytvářena malým společenstvím lidí se zájmem o konkrétní věc. S rozšiřováním komunity zákonitě přicházejí další lidé, mezi nimiž je často zájem o věc společenství menší či mizivý. Je-li komunita opravdu otevřená, je zanedlouho ve své většině zaplněna lidmi, jejichž zájem o věc je téměř nulový. Komunita produkující a sdílející zpočátku převážně vysoce zajímavé a kvalitní informace (z hlediska zaměření) je náhle zaplavena naprostými banalitami. Počet opravdu kvalitních informací se sice zvýší, ovšem jejich poměr k počtu všech informací radikálně poklesne.

Zakladatelská skupina "lidí se zájmem" se následně rozpadne, vznikají nové skupinky, které se po čase snaží vytvořit vlastní společenství, ať už v rámci původního nebo mimo něj.

Příklad? Ale no jistě, blogy (blogosféra).


3. Past nezájmu aneb Že bych se na to...

Důsledek vlastnosti b

Přes proklamace o rovnosti se v komunitě lidí, usilujících o společný cíl, vždy vydělí úzká skupina těch, kteří táhnou a velká skupina těch, kteří se vezou. Pokud není zisk z komunitního úsilí tak velký, aby uspokojil skupinu tahounů, jsou tito po čase znechuceni a odchází. Čím delší doba uplyne od vydělení po odchod, tím hůř se společenství s jejich odchodem srovnává a snáze upadá do dalších jmenovaných pastí.

Příklad? Jistě naleznete sami

4. Past bezbrannosti aneb Proč nám ti zlí lidé ubližují?

Důsledek vlastnosti c

Jakékoli demokratické informační společenství, které si zakládá na rovnosti v přístupu k informacím a na tom, že dovoluje informace produkovat každému, je náchylné k tomu, aby padlo do téhle pasti. Zatímco ostatní pasti zde jmenované jsou logickými důsledky samotného principu rovného společenství a vznikají jen uvnitř něj, je tato past podmíněna interakcí s vnějším prostředím.

Žádné demokratické společenství nemá účinnou obranu před tím, když se někdo zvenčí rozhodne, že jej zničí nebo zneužije pro své cíle. Stačí takové společenství buď infiltrovat a úmyslně se neřídit jeho pravidly, nebo zvenčí narušit integritu tím, že znehodnotí informace. Na internetu je takové počínání velmi snadné, neboť každý může mít tolik tváří kolik jen si přeje. Je pak snadné zahltit např. diskusní server nesmyslnými příspěvky, znehodnotit hlasování uživatelů milióny "kliků" dle náhodného výběru, poškodit důvěryhodnost komentářů či hodnocení prázdnými informacemi nebo v neposlední řadě vložit všude kam to jde s minimální režií odkaz na vlastní stránky (zde je zneužit jednak komunitní projekt, jednak myšlenka vyhledávání). V neposlední řadě hrozí i možnost zneužití otevřeně poskytovaných informací pro komerční či jiné záměry.

Není na místě ptát se proč to ti zlí lidé dělají. Dělají a dělat budou, protože to dělat mohou. Je na místě ptát se, jak se tomu bránit. Odpověď je buď v uzavření komunity, v omezení volného přístupu k vytváření informací nebo zavedením kontrolních a regulačních principů – ovšem všechna tato řešení popírají původní myšlenky komunitního projektu.

Příklad? Komentářový spam, RSS spam, Wikipedia

5. Past únosu aneb Tady si teď hrajeme my, hombre...

Důsledek vlastností c, d, e, f

Únos hrozí každému bezbrannému společenství, každé otevřené komunitě, která využívá nějaké prostředky, které jsou potenciálně zajímavé i pro další lidi. Z nástroje, který je původně např. určen pro seznamování lidí, se postupem času stane např. platforma pro výměnu pornografie. Pokud komunita nezasáhne (se všemi riziky viz bod 1), tak během velmi krátké doby zjistí, že jejich projekt je zvenčí již vnímán nikoli jako jejich projekt, ale jako projekt té původně minoritní skupinky únosců. Ta k sobě nabaluje další a další jedince se stejným záměrem, skupinka únosců roste a lidé, kteří přišli kvůli původní myšlence, postupně odcházejí. Prostředky komunity jsou tak převzaty a využívány především únosci; i když často používají chod původní komunity jako maskování.

Příklad? Co třeba Orkut?

Komunitní Skylla a Charybda

Komunitní projekt začíná jako neomezený, otevřený, rostoucí, kooperativní a rovný. V důsledku výše vyjmenovaných pastí začne tyto své atributy potlačovat:

 – Omezí se. Zúží se jeho specializace, sníží se komfort pro uživatele, jsou určeny limity. Takto funguje dál, dokud není zlikvidován novým neomezeným projektem

 – Uzavře se. Bohužel není velký rozdíl mezi uzavřenou komunitou a sektou a je známo, že uzavřenost není důsledkem podivného myšlení sektářů, ale podivné myšlení je důsledkem uzavřeného společenství.

 – Zmenšuje se. Tím přichází o svou hlavní výhodu, a tou je sdílení velkého počtu různorodých informací od různých lidí. Mění se v partu známých a následně se uzavírá, protože nově příchozí nejsou s to mezi tuto partu proniknout

 – Přestává fungovat spolupráce. Ti kteří pracovali mají časem dojem, že už udělali dost a že by se měli ukázat taky ostatní. Bývají znechuceni tím, že výsledky jejich práce ostatní jen využívají, aniž by nabízeli dostatečnou protihodnotu. Může přijít i rozštěpení na názorové směry, které spolu nekomunikují záměrně. Často bývá spolupráce ukončena v důsledku vnitřních sporů nebo v důsledku zneužití zvenčí.

 – Znerovnoprávní se. V důsledku rozdílné výkonnosti a vnejšího ohrožení se původně rovné společenství nejprve rozvrství a následně určí mechanismy na zajištění dalšího chodu. Posílí se pocit odcizení mezi schopnými a neschopnými, první mají dojem, že jsou využíváni, druzí že jsou nedoceněni a že nejsou bráni jako rovní. Každé rozhodnutí se zvrhne v nekonečné dohadování a spory, každé rozhodnutí arbitra je vzápětí zpochybněno, společenství není schopno se nadále usnášet na věcech souvisejících s chodem, jakýkoli demokratický nástroj (hlasování) je buď zpochybněn nebo zmanipulován (a zpochybněn) a společenství je paralyzováno, dokud neustoupí od principu rovné demokracie a konsenzuálního rozhodování a nepřijme "diktátorské" postupy, které jsou sice nerovné, ale funkční.

Do těchto pastí se časem dostane téměř každý komunitní projekt, už z principu věci samotné. Naskýtá se tak otázka: Lze z těchto důvodů zavrhnout myšlenku otevřených komunitních a socioware projektů jako nerealizovatelnou a pochybnou, či jako slepou cestu vývoje? Odpověď zní: ANO. A to i přes krátkodobé úspěchy, jaké tyto projekty mohou mít.

 

Věnováno světlé památce Denisy Kera, která opustila naše řady, zhrzena a znechucena komunitou, před dvěma lety. Čest její akademické památce.

Dne 29.09.2006

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře