Historie jednoho internetového projektu

Stručná subjektivní historie internetového projektu se zvláštním zřetelem na knihy a události, v níž nepůjde ani o historii ani o internet, zato subjektivních souvislostí si užijete ažaž...

Celé to začalo někdy v roce 1979 knížkou Od krystalky k modelům s tranzistory a prvním rozšroubovaným rádiem (jmenovalo se Capri, bylo v dřevěné škatuli a ten tranzistor, který jsem odštípl, byl tuším 102NU71). Je tedy pravda, že zapojit žárovku a vypínač do obvodu spolu s napáječem vláčků TT jsem zvládnul už mnohem dřív, ale neměl jsem k tomu ten technický vědomostní background. Pamětníci dokonce vzpomínají, že coby malé dítě jsem nekreslil autíčka ani domečky a když už jsem nějaký domeček nakreslil, tak především proto, abych k němu mohl nakreslit dráty a sloupy a na sloupech izolátory a vypínače a amplióny... Ale až s tou knihou to dostalo ten správnej říz. Tranzistory, žárovky, odpory, kondenzátory a dráty se tak staly na několik dalších let alfou i omegou (no, to ne, řekněme alfou až fí), spolu s fascinací technikou vůbec a raketami obzvlášť.

Poprvé jsem se s "něčím jako počítač" setkal v knížce Neználek na Měsíci. Jmenovalo se to Samočinný Elektronický Řídící Operátor, a mně coby malému děcku vrtalo hlavou, JAK TO FUNGUJE? Bohužel, víc podrobností Nosov nenapsal, takže jsem se musel soustředit spíš na nějaké ty sociální aspekty, akciové společnosti, bídu pracujících a vyhazování raket do vzduchu. Což sice nebylo až tak zlé, ale v hlavě mi pořád vrtal ten operátor a kdybych na ulici potkal Všeználka, tak se ho zeptám právě na ten. A taky na to jestli by neměl kousek lunitu, to se ví!

V souvislosti s Neználkem nelze opomenout silný vliv, který na mne měl největší nežijící vynálezce, totiž profesor Myšpulín z Třeskoprsk. Jeho Robot co udělá úplně všechno a Říďa byli další, kdo mne šoupali směrem k počítačům, aniž bych to v té době tušil.

A tak zatímco ostatní spolužáci tužili po škole své sociální dovednosti řevem, bitkami o dřevěnou kůlnu a prepubertálním zkoumáním spolužaček tamtéž, já seděl coby způsobný hoch v knihovně, listoval jsem Vědou a technikou mládeži a Papírovým elektrikářem, případně jeho pokračováním o Šolimovi a tranzistorech. Žádné Letadélko Káně, Vinetů ani Kara ben Trutnov-Nemsí neměli šanci proti schématu digitálních hodin (čítače, sedmisegmentovky LQ410, dekodéry) a zatímco ostatní spolužáci zcela přesně věděli, kdo to je d'Artagnan a jak kope Pelé či hraje Gretzky, tak já zase věděl, co to je MH7490 a jakou funkci má hradlo NAND. Je jasné, že jsem neměl ve třídě šanci, což mi úspěšně vydrželo až na střední školu. :)

Výrazným počinem byla v roce 1982 vyšlá Logika v kostce. Magazín VTM o logice, robotech, počítačích a Rubikově kostce se stal pro mne přelomovým. Tedy, ani ne tak kvůli té Rubikovce, ale hlavně kvůli zadní obálce s papírovým počítačem a několika stranami počítačových programů. Přistání na Měsíci, družice, odebírání zápalek... A k tomu můj Opravdu První Programovací Jazyk, který se sice skládal jen ze tří příkazů (výraz, podmínka a výstup dat), ale který fungoval. Bylo mi devět let a já napsal svůj první program, aniž bych tušil, do jak nebezpečného podniku jsem se zamotal. Dodneška si říkám, jestli by mi nebylo bývalo líp s tím hrabětem Monte Kristuso a prepubertálním ošaháváním ...

V tomtéž roce vyšlo v modrém Amatérském rádiu (čísla 1 a 2) schéma počítače JPR-1 i s popisem jeho programovacího jazyka MikroBASIC. Tehdy poprvé jsem viděl na vlastní oči program v BASICu. 10 A=1+2:B=3+4:PRINT A+B... chacháááá! K tomu tam byly i informace o podmínkách, cyklech, skocích a podprogramech (slyšíš, DGX? GOSUB a RETURN se to jmenovalo a bylo to v naprosté většině BASICů...) A na konci výpis celého interpretu BASICu, bohužel jen jako hexadecimální DUMP. Nakonec po několika letech i na něj došlo a já si ten výpis ručně disassembloval, do sešitu opsal a analyzoval.

Pak už to šlo ráz na ráz. V Amatérském rádiu vyšel návod na stavbu jakéhosi jednodeskového počítače s procesorem 8008 včetně popisu jeho strojového kódu. Ležel bych v něm celé dny, kdyby mne bývali nebyli vyháněli, prý "na vzduch" a "za kamarádama". Pak přišlo jiné AR s popisem jiného jednodeskového stroje BOB85 s procesorem 8085 (asi 20 kláves, šest sedmisegmentovek jako displej...). Stal se mým snem. Návod i schémata jsem prolezl zepředu dozadu a zase zpátky a začínal jsem kromě programování chápat i významy všech těch RD, WR, ALE, funkci latchů, zapojení pamětí... Bylo mi deset, jedenáct let a já chtěl mít svůj počítač. S pájkou v ruce jsem trápil stavebnici KYBER01, stavěl blikače z NAND a červených LED, zkoušel jsem si zapojit klopné obvody, čítače, odpálit si první LED, druhou LED (každá stála 10 Kčs... tedy tolik jako tři výtisky Vědy a techniky mládeži či pětadvacet rohlíků)... Hltal jsem VTM, Amatérská rádia, četl jsem knihy o programování, o počítačích (vzhledem k počtu knih, které o tomto oboru vycházely, mi nedělalo problém číst VŠECHNY) a do sešitů jsem si kreslil a navrhoval různá schémata a plánky počítačů a podle ceníku Tesly ELTOS jsem počítal jejich cenu (mikroprocesor 8080A za 120 Kčs, což bylo asi tak... jídlo pro čtyři lidi v restauraci).

Někdy v roce 1983 vycházel v Amatérském Rádiu na pokračování seriál o jazyce FORTH od Rudolfa Pecinovského (nemáte někdo ten seriál či ta Amatérská Rádia, prosím? Někde ve sklepě...? Moc by mě potěšil...), který mne postrčil na mé cestě k programování trošku jiným směrem než bylo v té době běžné – tedy BASIC, stroják, C – směrem k "podivným" jazykům, jako byl Prolog, LISP či Logo – ale to předbíhám.

V roce 1985 jsem se na nějaké výstavě poprvé dostal k reálnému počítači. Bylo to první PMD-85, takové to oranžové, a já si zkusil napsat svůj první skutečný program pro skutečný počítač. Z hlavy, přímo na tom výstavišti. 

10 PRINT "Součet A a B"
20 INPUT A,B
30 C=A+B
40 PRINT C
50 GOTO 10

Je jasné, že k programování v ASP už byl odsud jen malý krůček... Bylo mi dvanáct let.

Následoval kroužek výpočetní techniky, kde jsem s PMD85 získal dvě nejdůležitější zkušenosti, které teď zdarma předám nastupující generaci. První nejdůležitější poznatek je: Ne, chyba není v počítači, ale v tvém programu! Druhý, rovněž velmi důležitý poznatek je: Pokud se na obrazovce objeví divné čáry, na nic to nereaguje nebo to divně píská, tak může být chyba i v počítači. Většinou pak stačí počítač nadzvednout a zas ho pustit na stůl – obvody zapadnou zpátky na svá místa, elektrony se vyklepou ze spojů a vy si odreagujete vztek z toho, že poslední dvě hodiny práce jsou v tahu.

A v roce 1986 (bylo mi 13 let) – první vlastní počítač! ZX Spectrum, zvané Gumák. První okouzlení z her ("Ono se to hýbá a hraje to!") bylo záhy přehlušeno zvědavostí PROČ se to hýbá a JAK TO že to hraje, takže noci s KnightLorem a Saboteurem vystřídaly po pár měsících noci s MONSem, GENSem, a odpoledne strávená nad TASWORDem. Sešity se schématy nikdy nerealizovaných počítačů šly na dno skříně a jejich místo zaujaly jiné, plné výpisů programů, co jsem si disassembloval MONSem či pak Pikomonem a V.A.S.T.em a v ruce přepisoval. Tři plné sešity A4 v tvrdých deskách toho byly. Disassemblovaný (a okomentovaný a analyzovaný) Manic Miner. Jet Set Willy. Disassemblovaný StarFox, Planet of Shades, výpisy desítek hudebních rutin. Hledání pouků. (Jo vy nevíte co to bylo? Tak to jste o hodně přišli!) SigmaBasic. BetaBasic. MegaBasic. HiSoft Pascal, HiSoft C. Forth. První utility, první naivní textové hry v BASICu, rutiny v assembleru, další naivní textové hry, crackování cizích ochran (povolily až na dvě všechny, včetně BusySoftovy ochrany v MDA Demo, Fuxoftova Arnolda či Raxoftova... éééé, už nevím jak se jmenovala), vytváření vlastních ochran, vlastních loaderů, nějakého hudebního dema, do toho střední škola, no bujaré časy.

Jednou, jednou budu mít čas, chuť a náladu, a pak si přinesu těch 60 kazet a stahám z nich ty programy a převedu do TZX. Bude to takový hold všem těm Spectristům, které jsem znal i neznal, a kteří mne nějak ovlivnili: Lukáši LLG Ladrovi, Telsoftovi, Doďovi, VooDoo Pártlovi, Fuxoftu, Raxoftu, TRC a Cybexlabu, Bahenskému a dalším. (Universum a lidé kolem Proximy jsou mladší generace, ti se prosadili v době, kdy já už Spectrum opouštěl).


Okolo už tál režim, takže začala vycházet trošku pravidelněji Mikrobáze, zpravodaj Sinclair klubu 602 ZO Svazarmu, dostal se sem Przewodnyk po ZX Spectru, polský Bajtek, i v té ukrutné Elektronice čas od času vyšlo něco jiného než Rozhovor se soudruhem Hořením o budoucnosti výpočetní techniky s ohledem na Plán rozvoje výpočetní techniky do roku 2000, zaznívala už i opatrná kritika domácích poměrů, dozvídali jsme se třeba o procesorech 386 nebo Motorola MC68000 (embargo dané listinou COCOM padlo až někdy v roce 1990, do té doby tu oficiálně nic takového nebylo a země RVHP skončily u ruské kopie procesoru 8086, v Německu vyráběli Z80 pod názvem U880B a v Československu Tesla Rožnov kopírovala intelský 8080A) či o úžasných novinkách ve světě PC (procesor 286 ve strojích AT! To bylo něco!).

Jenže po listopadu 89 šel vývoj už úplně jinudy. Sice začalo vycházet FIFO, ale pro mne už bylo příliš pozdě. Spectrum Gumák jsem ještě vyměnil za ZXS128, ale na Spectru už se objevili jiní, mladší, co nemuseli ještě řešit takové starosti jako třeba maturita... Poslední věc co jsem udělal byl jakýsi základ utilit pro disketovou mechaniku D40 – ovládání šipkou, font na pět bodů šířky plus postup, jak připojit ROMku mechaniky v čistém strojáku (bez assembleru) – jenže následovala maturita, život a další počítače.

Z předchozího je snad jasné, na jaký VŠ obor jsem se po maturitě hlásil – samozřejmě, byla to sociologie a psychologie. Jenže konkurence byla opravdu veliká; dodneška mi v hlavě utkvěla scénka, kdy před plnou posluchárnu nastoupil jakýsi činovník FFUK a řekl: "Na tento obor se vás hlásí 1100. Přijmeme vás asi padesát." Na ta slova se několik lidí rovnou zvedlo a odešlo. Takže jsem skončil na úplně jiné škole a úplně jiném oboru, který mne silně nebavil, totiž na oboru "výpočetní technika". Dlouho jsem se tam proto netrápil... :)

Osudu neutečeš.

V první práci jsem začínal coby člověk, co dělá na PC v DTP programech Ventura a Artline. V pátek jsem si vzal anglické manuály a v pondělí seděl před PC. Nic moc, tedy, povím vám, na to co se z PC stalo ty začátky s 286 nevypadaly. Doma jsem měl kvůli syntezátoru Atari STFM520 (dodneška s láskou vzpomínám na assembler procesoru 68000), pak jsem měl půjčenou Amigu (díky, Teldo) no a skončil jsem v polovině 90. let u PC. A zase jsem do noci listoval výpisem funkcí (INT 21h, INT 10h, víte o co šlo?) a psal rezidenty či utility v Pascalu a v assembleru (TASM vs MASM). V roce 1996 i na mne trhlo v podobě modemu a internetu. První HTML stránka, první FTP klient, Netscape Navigator, mIRC, JavaScript, v práci databáze... Na internetu jsem pak objevil DOS extendery (procesor 386 šlo z chráněného režimu přepnout zpátky do reálného módu i jinak než RESETem, vot pokrok!), napsal jsem si dokonce vlastní kompiler vlastního jazyka pro 32bitový DOS extender (ještě bych ho někde našel, ale obávám se, že by to pod Win neběhalo), pak grafickou nadstavbu nad DOS (myš, okýnka, vlastní VESA ovladač) a v roce 2002 to skončilo vlastním jádrem vlastního 32bitového operačního systému (preemptivní multitasking, multithreading, vlastní HW abstraction layer, vše v ASM+C). Do toho jsem v práci psal aplikace v ASP nad MS SQL, pak v PHP a MySQL a už mi nějak nezbýval čas na to, co mě bavilo, tedy na psychologii, sociologii a stavbu robotů. A vypadá to, že dalších několik let mi na ně čas ani zbývat nebude.

Někdy v lednu či únoru 2003 jsem u Baldýnského četl cosi o blogu, zkusil jsem si blogger.com a řekl si, že bych mohl v podobném duchu přepracovat své osobní stránky, kde jsem si od března 2002 psal svůj deníček. Tak jsem to zkusil. Jmenovalo se to Blox, běžel na tom Převážně neškodný a já po tom sáhnul, když jsem pár měsíců nato začínal dělat Bloguje. A projektem Bloguje pro mne definitivně skončila doba radostného a bezstarostného programování...

Dál už je to historie... :) A na jejím začátku byla knížka o tranzistorech a před jednadvaceti lety naťukaný program...

Já vlastně programátor nikdy nechtěl být... Ale – copak jsem mohl skončit jinak? :)

A jakou výmluvu máte pro svou programátorskou neřest vy?

Dne 12.12.2006

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] Moje prvé stretnutie s počítačom... (Stopárka - WWW) 18.01.2007, 12:52:08 [X] [D]
...vyzeralo asi takto:
http://oldies.blogdon.net/?p=29

Po dvojhodinovom programovaní, pokiaľ som niekde neurobila preklep, som si mohla zahrať červíka.

Kúpil si to môj starší brat a stálo to tuším 800 korún. Ako monitor mu slúžil náš starý ČB televízor Tesla.