Half-Life2

Léčba brutální nálady...

Koupil jsem novou grafickou kartu. Ta stará dělala takové divné žluté šmouhy přes obrazovku... Nainstaloval jsem ji, chvilku jsem se opájel bílou, která bílá byla a pak jsem zkusil, "co to dá". První experiment se starou hrou "Delta Force" dopadl báječně – to co bylo donedávna zelenými kostičkami se stalo najednou stébly trávy, Slunce házelo odlesky v listech stromů a tak dále a tak podobně... Zachtělo se mi ale něčeho onačejšího...

Half-Life 2 všichni vychvalovali. Všichni a všude. To mi bylo na první pohled podezřelé, protože mám podvědomou nedůvěru k "všeobecně vychvalovaným" věcem. Ale poněkud mne nahlodávalo, že místo slov "totální pařba", "absolutní akce" a "vole brutus hustá řežba" se spíš opakovala slova jako "příběh" a "atmosféra". Taky mě příjemně potěšila absence výkřiků "jsme half-life 2 clan a žádáme vás o podporu..." Nuž ale – pochyboval jsem. DOOM mě nikdy nechytl, milióny jeho následovníků akorát omílaly dál a dál jeden nápad (JDI A STŘÍLEJ!) – s čestnou výjimkou DukeNukem3D. Quake jsem hrál jednou...

doggyPrvních několik minut jsem se díval na grafiku, říkal jsem si Hm, hm, dobrý, ale jinak nic moc. Někam mě vedli, něco mi říkali, pak jsem zjistil, že mohu zvedat předměty, no bezva, to uměl i robot Karel blahé paměti. Dávám Half-Lifu minutu. Maximálně dvě. Vyšel jsem před nádraží. Náměstí bylo opravdu hezké, pěkně graficky zpracované... Prošel jsem až do domu, kde jsem byl svědkem policejního zásahu, honem na střechu – a tam jsem spadnul. Load, druhý pokus, prošel jsem někam dál, někdo mě sejmul, nějaká digitální slečna se mnou chvíli mluvila, zase mě někam vedli, něco se dělo a byl jsem vystrčen ven s páčidlem v ruce. Vo-tra-va!

doggy Jo, hrozná votrava, ale ty vlaky jsem si prošel. Vlezl jsem pak i do tunelů a pak jsem zjistil, že už to hraju hodinu. Najednou mě to chytlo... Moc střílení nebylo, to spíš přemýšlení "kudy kam a jak a co teď" a díky naprosto skvělé grafice jsem si připadal jak ve filmu, ve kterém sám hraju. Nebo spíš jako ve snu, který prožívám. V hrozným snu, v tom z rodu utíkacích, kdy si zaboha nedokážu vzpomenout, že umím lítat.

Pokračoval jsem tedy ve volných chvílích a v noci. Říkal jsem si třeba, že si jen projdu ty tunely, za dvacet minut to mám... Po dvou hodinách jsem byl o jednu úroveň dál, protože za tunelama byla voda a za vodou logická hádanka, pak jsem chvilku někam běžel a najednou jsem zleva zaslechl "Schmmmmmmuáááááh", takže jsem zabil to co se tam po mně sápalo a najednou se to po mně sápalo odevšad, tak jsem střílel, střílel, už to vypadalo že tam vypustím duši, ale z posledních sil jsem se dostal o kousek dál, tam byla lékárnička a klid, tak jsem si řekl, že to už vypnu, jenže pk mi to nedalo a kouknul jsem se, co je ještě o kousek dál...

A takhle to šlo asi týden.

doggy Lekl jsem se, když na mne z ničeho nic skočil Headcrab. Svíral mne nepříjemný pocit, když jsem se krčil v temné místnosti s připravenou puškou a slyšel jsem dusot nohou a hlasy vojáků. Tajil se mi dech, když jsem dával za sebe desky a plechy tak, abych prošel a nešlápnul na písek. A když jsem si představil, že mám přejít po téhle mostní konstrukci, tak mi bylo regulérně blbě – slyšel jsem fičení větru, konstrukce vydávala divné technologické zvuky, když nahoře projel vlak, tak se celá rozklepala, pohled dolů byl opravdu na pozvracení a při skoku "do neznáma" na nějakou trosku lávky o kus níž jsem se až orosil! :)

A když to celé skončilo, tak mi to bylo až líto. Stejně jako když člověk dočte knížku, která ho zaujala – najednou je to za ním, konec, zpátky do reality... Navíc vše umocněno tím, že v knížce to jsou "oni", v té hře jsem byl "já". A postupem času vzpomínám na zajímavé chvíle: Na úžasnou jízdu vznášedlem. Na hezkou industriální atmosféru starého přístavu při západu slunce. Na jízdu po Highway 17. I na zoufalství a beznaděj v Ravenholmu, kde chodili další a další hnusáci. Na příjemné Antliony, co se lísali jak pejskové.

Takže Half-Life 2 mohu pro ukrácení volných chvil opravdu doporučit! A to říkám coby milovník budovatelských strategií typu Civilizace či Transport Tycoon. (Zdalipak víte, že je k dispozici free verze Open Transport Tycoon Deluxe?) U Half-Life 2 člověk zažije to, čemu se říká atmosféra a hratelnost.

PS: Kdo nemá volné chvíle, je chudák...

aa

aa


Dne 30.11.2005

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře