Jen pro ten dnešní den

Srdceryvný příběh z Vinohradské 12

Šest set kilometrů za volantem dá jednomu zabrat, obzvlášť když si u toho pustí Radiožurnál. To si takhle jedete po silnici z Fulneku do Opavy a posloucháte nějaký rozhovor, jedním uchem to jde tam, druhým taknějak ven a najednou slyšíte: "... dnešního dne to bylo téměř tisíc lidí. Uvidíme, zda zítřejší den bude úspěšnější..." Zpozorněl jsem. Co včerejší den? A co předvčerejší den? Nebyl to nedělní den?

Chvíli mi to ještě bzučelo v hlavě, pak jsem to pomalu vytěsnil – a v tu chvíli se ozvalo: "... zavolejte nám svůj názor, naše telefonní přístroje ve studiu čekají..." Herdek! Co to je, kurnik, za mánii? To se budou z rozhlasového přijímače (dříve "z rádia") linout takovéhle šroubované konstrukce (dříve "plky") i v budoucím čase (dříve "už nafurt")? To už na Radiožurnálu vymýtili dnešek, zítřek a telefon coby slova příliš obyčejně znějící (dříve "obyčejná")? Jakpak se to slučuje s požadavkem mít ve vysílání co nejkratší věty?

Přemýšlel jsem, jak se s tímhle postižením redaktorům žije. Představuji si, že takový redaktor Radiožurnálu ráno přijede tramvajovou soupravou před rozhlasovou budovu, vystoupí, projde prostorem vrátnice, výtahovou kabinou vyjede do kancelářské místnosti, kde se pozdraví se spolupracovníky a usedne ke svému mikrofonnímu přístroji. Chvíli plká po rozhlasových vlnách, pak si zajde do kuchyňské místnosti na kávový nápoj a cigaretovou tyčinku a cestou z oddychové přestávky potkává na chodbových prostorách ostatní rozhlasové zaměstnance. Probere s nimi politickou situaci, poklábosí o počasní situaci a takto povzbuzen pokračuje i v odpoledních hodinách ve svých řečových projevech.

Doma se pozdraví se životní partnerkou, podívá se na televizní přístroj, přečte si denní tisk, nasype papouškovi na tři nějaká travní semena a povečeří chutnou krmi.

Večer pak uléhá s blaženým vědomím, že dnešní den byl stejný jako včerejší den a dá-li Nejvyšší Stvořitel, tak i zítřejší den bude stejně poklidně probíhající. A před usnutím si ještě přeříká básničku:

Skákal čtyřnohý psí přítel
přes ovesné pole
přes zelené luční prostory
Šel za ním člen mysliveckého sdružení
s pernatou ozdobou na pokrývce hlavy.

Popřejte mu hezké snové představy!

Dne 8.02.2007

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (Henry ) 08.02.2007, 15:01:56 [X] [D]
Velmi pekne. :)

[2] (lukyn.v - WWW) 08.02.2007, 15:23:53 [X] [D]
Třeba byl ten rozhlasový moderátor nějaký vášnivý luštitel jednodušších křížovek. :) Jinak moc pěkný článek. Celkem jsem se pobavil.

[3] (rony ) 08.02.2007, 16:57:49 [X] [D]
mozno zamerne predlzoval vety, pretoze nikdy nijaky rozhlasovy posluchac nezdvihol okamzite telefonny pristroj k tomu aby sa dovolal do jeho rozhlasovej relacie a kedze nemohol zaradit miesto cakania na telefonat nejaku hudobnu skladbu, tak radsej pouzival cesky jazyk k tomu aby premostil chvile trapneho cakania na uskutocnene telefonne spojenie.

[4] (chloé - WWW) 08.02.2007, 17:51:13 [X] [D]
Četba tohoto internetového deníčku je skutečně to pravé ořechové pro zaměstnání bránice v pozdně odpoledních hodinách:-)