Web2.0, API a PHP, díl první

aneb Konečně praktický seriál2.0 s návodem "Jak na to" od programátora, ne nadšené žvatlání o nových přístupech od sedmnáctiletých odborníků, redaktorů webzinů, studentů VŠE co vědí vše a podobných přiboudlých individuí.

Jak jistě mnozí víte, termín Web2.0 považuju za marketingový žvást, který má za cíl znovu nalákat na web investory tím, že jim předhodí iluzi nějaké revoluční novinky. Nemám rád podobné amébovité výrazy s významem, který se mění dle potřeby a nálady a nesnáším přifouknutý povyk kolem uměle vytvořených "fenoménů". Takže toto je, slibuji, první díl seriálu, který je zároveň posledním, kde se objeví termín Web2.0.

Začnu s trochou nadsázky: Když se zamyslíte nad významem onoho "2.0", tak vám nakonec dojde, že je v názvu zašifrován jeden z významů celého, ehm, pojmu: Dvojka symbolizuje komunitu ("dva a více") a nula její členy. ;) (Nijak tím nechci podceňovat sílu komunit, jak známo sto nul i osla umoří.) Mě však na povyku kolem 2.0 zaujala jiná věc – ta tečka mezi 2 a 0.

Tou tečkou je věc, kterou obyčejní lidé nikdy neuvidí. Tou tečkou je to, co drží celý "Web2.0" dohromady. Ptáte se co to je? Odpověď je prostá:

API


V tuto chvíli se dělí čtenářstvo na dvě skupiny. První vědí nebo tuší, co to API znamená, ti nechť čtou dál. Druzí nevědí, ti mají smůlu a mohou jít jinam. Opravdu a vážně.

(Poznámka pro šťouraly: Kdekoli v dalším textu napíšu API, mám na mysli "API u webových služeb". Nikoli API operačního systému, nikoli API databáze, nikoli API CGI, jen a pouze webové API.)

API je podle mého názoru to nejzajímavější ve všem tom 2.0 humbuku. Možnost zaintegrovat cizí službu ve své službě je jedna z nejpřínosnějších vymožeností moderního internetu. Ne že by to byla nějaká novinka, kdepak. Nic z Web2.0 není nějaká extra novinka, i API tu je s námi dost dlouho. Ale až v poslední době začíná být dostupnější, snáze použitelné a počet webových služeb, které jej nabízejí, útěšně roste.

Web začal kromě informací a zábavy (Pixyho termíny Web X a Web Y) nabízet i služby. Doba mastodontích portálů, které dělaly všechno samy, od zpráv přes vyhledávání a mail až po chat a eshop na jednom místě (takzvané kojzly) je snad už, zaplať pán Bú, za námi a nastává doba, kdy každý bude dělat to, co umí nejlíp, a na ty ostatní věci použije služeb někoho jiného (který zase umí nejlíp právě to ostatní). Tím zároveň ušetří čas, který by jinak bezúčelně proflákal znovuvynalézáním kola, a může ho bezúčelně proflákat objevováním Ameriky.

Například tenhle Zápisník. Namísto toho, abych vynalézal vynalezené, jsem využil už existujících služeb: Bloguje k publikování článků, GMail pro správu e-mailů či counter.cnw pro sledování refererů. Zkrátka jsem zaintegroval služby, které potřebuju, aniž bych jakoukoli z nich musel vyvíjet. Služby navíc nezabírají místo na mém hostingu, vlastně by mi stačilo pouze mít doménu a patřičně nastavit DNS. :) Až budu mít chviličku času, tak si od základu překopu design (rachot který doprovází toto sdělení pochází z kamení, valícího se Pixymu a dalším ze srdcí), ale v tuhle chvíli vidíte v pravém sloupci mé oblíbené odkazy (pod nadpisem Zaujalo mne). Na správu oblíbených odkazů používám Jagg.

Jagg to – ech, pardon – jak to dělám, že jsou vidět tady?

Kouzlo spočívá právě v onom API. Jagg totiž krom toho, co vidí běžný uživatel, má i část, kterou uživatel nevidí. Ta je určená pro jiné aplikace a servery a umožňuje (kromě dalších věcí) například to, že si cizí aplikace může přečíst oblíbené záložky konkrétního uživatele (tedy samosebou pokud zná jeho jméno a heslo). Takže uživatel na Bloguje zadá své jméno a heslo pro Jagg a vloží si do šablony značku na místo, kde chce své záložky zobrazit. Server Bloguje pak požádá určitým, přesně definovaným, způsobem druhý server (Jagg) o informace o záložkách pro konkrétního uživatele, a zobrazí to co dostane.

API je právě ona "přesná definice" toho, jak má druhá aplikace o informace žádat. Ale o tom napíšu příště. Klíčová slova jsou: XML-RPC, REST, SOAP, JSON a XML. V dalších dílech pak zveřejním nějaké tipy, triky a rady pro PHP vývojáře (nečekejte hotová řešení, zas tak rád své čtenáře nemám), které by měly pomoci při hledání způsobu "jak na to". Napíšu o tom, jak implementovat cizí API a jak vytvořit vlastní (a nabídnout ho světu). Doufám, že vás přesvědčím o tom, že API je užitečná věc a není nijak složitá na implementaci.




Patrick Zandl říká, že bez Web2.0 pochcípá český internet na zatuchlost. Dovolte parafrázi: Bez API pochcípají vývojáři na vymýšlení vymyšleného. Na českém internetu je webových služeb jako šafránu a těch, které nabízejí nějaké API, je ještě míň, takže zatím každý vymýšlí každou pitomost znovu a znovu a znovu...

Není důležité mít geniální nápad a udělat něco, co tu ještě nebylo. Udělejte klidně něco, co tu je, ale udělejte to tak, aby to mohli použít i jiní! A k tomu vám, doufám, dopomůže i můj seriál.

Milí kolegové vývojáři, uvědomme si, že dokud nebude na českém internetu víc jednoduchých webových služeb, které budou nabízet API pro použití v jiných projektech, do té doby budeme jen číst články sedmnáctiletých odborníků o tom, jak JINDE ten Web2.0... A to přeci nechceme, že?! :)

Dne 9.02.2007

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (rony ) 09.02.2007, 18:09:08 [X] [D]
do toho :-) WEB 2.0 a API. Preco sa to nevola API 2.0? :-)