Neobsahuje názory Henryka Laholy

Etika internetové žurnalistiky II

Odpovědi na otázky Tomáše Belly, na něž v polemice Literárních novin nezbylo místo.

Před čtením tohoto článku si prosím nejprve přečtěte první díl.

Otázky jsem pro přehlednost očísloval.

1. Nie je porušením etiky, ak na webe odcitujem tak, ako ma to učili v novinách: teda len uvedením názvu média? Nemal by som byť povinný použiť aj hypertextový odkaz a poslať svojich čitateľov priamo ku konkurencii? (Zdá sa mi, že áno.)

Není to porušení etiky, je to jen víc práce pro čtenáře. Dávat hypertextový odkaz je především slušnost, navíc hypertextový odkaz je základním principem webu. Pokud neodkážeš, jen napíšeš název, nedopustíš se žádného "etického prohřešku", pouze půjdeš proti duchu média, které používáš. Nebudeš za "neetického", ale za "trulanta". Jediná opravdu etická otázka, která mě v souvislosti s odkazováním napadá, zní: Je etické, když se weby naprosto zoufale snaží udržet čtenáře u sebe a brání se zuby nehty odkazům na cizí zdroje? Neupřednostňují tak pochybné ekonomické zájmy před novinařinou? Leckdy za cenu naprosto nelogických kroků, třeba takových, jaké předvádí Lupa, takto mateřský server iniciátora celé diskuse o etice, se svými "štítky" (=jméno firmy nikoli jako odkaz na její web, ale na speciální stránku o této firmě, samosebou opět na Lupě).

2. Tradičný etický kódex žiada zverejnenie opráv „na rovnakom mieste" ako pôvodný text. Kde to miesto nájdem na webe? Je etickým prehreškom, ak pôvodný chybný článok ponechám svojmu osudu a opravu zverejním ako nový text? Alebo je naopak prešľapom, ak opravím pôvodný text a zmažem tak dôkaz svojej chyby? (A vôbec, čo som z pôvodného článku povinný na webe zachovávať – nebude to predstieranie aktuálnosti, ak čas publikovania neustále mením?)

Oprava "na stejném místě" je jednoznačně "oprava ve stejném médiu stejným způsobem" – tak, aby se čtenář dostal k opravě stejně jako k opravovanému článku. Není třeba bazírovat na tom, KDE se má PŘESNĚ oprava odehrát. Etický prohřešek je chybu neopravit. To, jestli to uděláš tak či onak, není pak už otázka etiky, ale situace... Jinak se zachováš v případě, že opravuješ překlep, který utekl korektorovi, jinak se zachováš v případě, že získáš doplňující informace, a jinak se zachováš, když zjistíš, že vyšel článek, kde je nějaký věcný nesmysl. Klíčový výraz tu je "cit pro situaci a míru" (který vychází z obecných etických pravidel), nikoli "etický problém internetové žurnalistiky".

3. Ak poskytujem na svojich stránkach čitateľské blogy a objaví sa na nich nepravda, mám informáciu opraviť? Mám vôbec právo zasiahnuť do textu blogera, alebo je to naopak moja povinnosť?

Stručná odpověď: Ne, ano, ne. Pokud poskytuješ na svém serveru prostor jiným lidem, jseš ve vztahu k tomu, co publikují, vázán zákonem, který ti předepisuje určitou míru odpovědnosti za obsah (alespoň v ČR, nevím jak v SR). Ten ale neříká nic o "nepravdách", pouze ti ukládá povinnost odstranit takový obsah, o němž víš, že porušuje zákonné normy. A trestný čin "psaní nepravdy" v zákonech není, musí tou nepravdou být někdo poškozen.

To, jestli smíš zasáhnout do textu blogů, je dáno tvou dohodou s bloggery. Opět to není věc etiky. Pokud deklaruješ, že blogy jsou jejich a že do obsahu zasahovat nebudeš, tak nezasahuj; pokud tví uživatelé souhlasí, že "blogy" jsou součástí média a že vydavatel má právo do jejich obsahu zasáhnout tak, aby odpovídal potřebám média, tak zasahuj. A mez toho, kdy zasáhnout a kdy ne, je opět na každém provozovateli – některé médium v tom bude liberálnější, některé restriktivnější, a to je dobře. Můj názor je takový, že do obsahu by provozovatel zasahovat neměl, ale v případě zákonem určeném zasáhnout musí; pak nechť tedy zasáhne raději odstraněním než "redakční změnou textu" – ale v jiné situaci, v jiném médiu, lze zvolit samosebou jiný postup. (Vzpomínám si, jak jste mi vyhvězdičkovali slovo, tuším, "kokot"...)

A mimochodem – není právě tato tvá otázka dalším argumentem pro mé tvrzení, že by blogy neměly být míchány s novinařinou do jednoho pytle? Tvé otázky na toto téma jsou pouze důsledkem směšování subjektivního a osobního blogování s profesionální novinářskou prací (což děláte na SME, ostatně Lupa dělá totéž, jen to maskuje) a snahou z bloggerů dělat žurnalisty sui generis a z blogů součást média. Pokud necháš blogům jejich "blogovací" podstatu (která je jiná než podstata novinařiny), tak nikdy nebudeš muset řešit otázky, zda "můžeš zasáhnout", protože bude jasně dáno, co je text redakční (pod tvojí kontrolou) a co je blog (do kterého se nezasahuje nad míru vyžadovanou zákonem). Dodnes jsem například nepochopil, nakolik SME považuje texty "svých" bloggerů za svůj majetek a součást titulu SME. Ale to není otázka "etiky internetové žurnalistiky", to je otázka, kterou jste si nastolili sami a kterou si musíte sami vyřešit svým kodexem. Je to váš problém, nesnažte se do toho tahat (internetovou) žurnalistiku jako celek a netvrďte, že to je "etický problém internetové novinařiny", když to tak není. Je to problém vzniklý mícháním blogů s novinami. Ta "etická otázka", kterou jsi ale nepoložil ani ty, ani Miklík, zní: "Když mezi novináře, kteří musí dodržovat kodex, pustí médium bloggery, kteří kodex nemají (jediné co mají společné je to, že produkují texty), je etické jim nějaký kodex vymyslet a vnutit? Lze si nechat veřejně posvětit nějakými etickými pravidly nutnost redakčních zásahů do textu blogů? A jak to udělat, aby se tomu mohlo, kvůli marketingu, pořád říkat blog?" – pak mi i ta ikonka připadá pochopitelná...

4. Aký veľkú zodpovednosť mám za obsah, na ktorý len odkazujem alebo ktorý som sám nevytvoril? Môže byť niekedy prípustné odkazovať na obsah, ktorý môže byť nelegálny? (napríklad návod na získanie nelegálneho softvéru alebo odpudzujúce video z popravy)

Naprosto stejnou jako když v novinách napíšeš o věcech, nad kterými nemáš kontrolu. Cítíš snad potřebu nějakého zvláštního "etického kodexu" pro takové situace na internetu? Chápu dilema, které se snažíš naznačit, ale naprosto stejné rozhodování mají před sebou redaktoři v jiných médiích, v televizi i v novinách – a vystačí si s klasickým kodexem...

5. Môžu redaktori vystupovať na webe, napríklad v diskusiách, aj anonymne?

Mohou, a jistě to i dělají, nejen na webu. Otázka je, zda to dělat smějí. To je ale zase vnitřní věc redakce. Pokud k tomu redakce nezaujme stanovisko ve svých interních předpisech, je věcí každého redaktora, jak se k tomu postaví. Novinář by měl být schopen případ od případu posoudit, zda je anonymita v konkrétní situaci nutná / únosná. Řekl bych, že s tím ve světě dospělých lidí nebude problém. Zde jen ironicky dodám, že by v zájmu zachování duševního zdraví do diskusí nejen neměli vstupovat, ale neměli by je ani číst!

6. Do akej miery musím chrániť súkromie čitateľov? Ak blogerovi v diskusii niekto vulgárne nadáva, môžem mu prezradiť, že podľa IP adresy pochádza z jeho vlastnej firmy?

Minimálně do té míry, jakou ti ukládá zákon, pokud sis dobrovolně neuložil míru mlčenlivosti vyšší. Takže to by měl opět řešit konkrétní "provozní řád" daného média, nikoli nějaký "etický kodex internetové novinařiny". A v první řadě by ten provozní řád měl umožnit ráznou eliminaci podobných osobních výpadů z diskuse.

Můj názor: Dej bloggerům možnost vidět IP adresy komentátorů. Není důvod, proč je před nimi tajit – pokud použijí libovolný jiný blogovací systém (např. na vlastním serveru), tak ji uvidí. Jaký máš argument pro to, abys jim ji neukazoval? Polož si otázku takto: Je etické poskytovat prostor na serveru vulgárním nadávkám, a ještě k tomu chránit anonymitu těchto nadávačů (a nepřímo posilovat pocit jejich beztrestnosti a všemohoucnosti)? A ještě jinak, a přímo na tělo: Z jakého důvodu nedává váš systém možnost bloggerovi smazat nadávky z diskuse u jeho článku? Proč nemá blogger plnou kontrolu nad "svým" blogem? Je diskuse na blog.sme.sk součástí blogů, nebo součástí média, která podléhá redakčnímu dozoru?

7. Mal by som čitateľom vysvetľovať svoje editorské zásahy do užívateľského obsahu – napríklad uvádzať dôvody zmazania príspevkov z diskusií?

Můžeš, nemusíš – jsi provozovatel, pokud dospěješ k tomu, že některý příspěvek do diskuse porušuje tvé představy o chování diskutérů, smaž jej. Oba víme, že vysvětlování vede jen k nekonečným dohadům, protože se vždy objeví někdo, kdo ti začne vyčítat, žes smazaný příspěvek špatně pochopil, že jsi cenzor, začne tě tlouct "svobodou slova"... Etické je při prvním takovém případu oznámit: TOTO tu nebudeme trpět a budeme to mazat - tedy jasně určit pravidla. A pak důsledně pravidla dodržovat, mazat a nevysvětlovat. Na takovém postupu není nic neetického.

8. Ak zverejňujem rebríčky čítanosti alebo iným spôsobom nechávam čitateľov rozhodovať o obsahu média (napr. prostredníctvom stránok typu digg.com či vybrali.sme.sk), je v poriadku, ak do takéhoto obsahu navyše aj redakčne zasahujem a ovplyvňujem ho?

To je podobně "etická" otázka jako třeba "Když hrajeme písničky na přání a zrovna nikdo nevolá a nic si nepřeje, můžeme vybrat sami?" To přeci záleží na tom, jak nastavíš pravidla. Zda řekneš "Toto je striktně čtenářsky vybraný obsah", "toto je redakcí vybraný obsah" nebo třeba "toto je obsah, který vybírá redakce na základě hlasování čtenářů". Tam nelze hledat etickou otázku, to je zase jen věc dohody, ať psané nebo nepsané, se čtenáři. Neetické je tu dohodu porušit a tvářit se, že porušena nebyla – ale na to nepotřebuješ speciální internetový etický kodex, to víš i bez něj...

9. Možno niekomu zakázať, aby na svojej stránke zverejňoval odkazy na moju stránku, ak sa jeho web prieči základným princípom môjho média? Môžem ja, naopak, odkazovať na akýkoľvek web, aj keď si to jeho majiteľ neželá?

Stručně: Ne. Ano. Když to rozvedu: Zakázat jistě můžeš, otázka je, jestli ten zákaz dokážeš vynutit. Pokud ne, je akorát směšný. Totéž v obráceném směru. Bylo by to jistě krásné, ale bohužel je to nereálné. Však víme, jaký efekt má slušná a eticky nenapadnutelná prosba "Prosím, nečti můj blog a nekomentuj zde..." Pokud chceš, respektuj přání jiných a neodkazuj na ně, dej si to do redakčního kodexu a řiď se tím. Jiné médium může ve stejné situaci operovat "právem na informace" a přání nerespektovat (napadá mne příklad: Napíšeš o tom, že internetový obchod XYZ nedodržuje dodací lhůty a reklamace zahazuje. XYZ si bude přát, abys na jeho web neodkazoval... Je to otázka "specifické internetové etiky"? A co má přednost? Přání XYZ, nebo právo na informace? Lze to vůbec obecně "eticky" kodifikovat, nebo je to na posouzení případ od případu?)

10. Kde začína byť reklama na webe neetická a médium by ju nemalo akceptovať? Nie sú neetické napríklad reklamné kontextové odkazy priamo v spravodajských článkoch?

Řekl bych, že i tohle je otázka pro konkrétní vedení konkrétního titulu, nikoli otázka obecně-etická. Jinak se k tomu postaví, řekněme, Hospodářské noviny, jinak iDnes, jinak Žena-in a jinak Blesk. Co je pro někoho v normě, pro jiného už může být za hranicí dobrého vkusu, a tuto hranici má každý titul nastavenou jinak. Pro někoho může představovat reklamní kontextový odkaz v textu "přidanou hodnotu pro čtenáře", pro někoho to bude naprosto nepřípustné, jiný v tom uvidí možnost zisku a další naopak přikáže svým redaktorům, aby kdejaké klíčové slovo v textu bylo odkazem na nějakou jinou stránku v rámci téhož webu.

---

Celý speciální internetový Kodex se mi smrsknul do odpovědi "To je věcí úsudku, míry a redakčních zvyklostí".

Redakce, a je jedno jestli jde o médium klasické nebo internetové, by svůj etický kodex mít samozřejmě měly. Redakční kodexy mívají jako základ obecný žurnalistický kodex, který rozšiřují o svá pravidla, která si určí tak, aby vyjadřovala linii titulu, redakce, nakladatelství... Není nijaká "speciální etika" pro internetovou žurnalistiku en bloc, je věcí každého konkrétního média, jak se popasuje se specifickou situací na webu dle svého naturelu. Specifika webu samozřejmě jsou, ovšem převážně technického charakteru, nikoli charakteru etického, a vše, cos uvedl jako příklady "etických otázek", které by vyžadovaly "prováděcí předpis", jsou pouze technické otázky, kde lze tu "etickou složku" posuzovat analogicky s ostatními médii.

Člověk s alespoň lehce nadprůměrnou inteligencí a s vyzrálou osobností dokáže ducha obecného Etického kodexu žurnalistiky aplikovat na případy publikování na internetu, a dokáže se jistě bez problémů rozhodnout v souladu s ním. Dokáže si specifickou otázku převést na otázku obecnou, dokáže najít analogii s jinou situací či jiným druhem média, a problém vyřešit. Pokud ne, není mu souzeno pracovat v tvůrčí profesi, jakou novinařina je, či by měla být.

Požadavek na "zvláštní internetový prováděcí předpis k etickému kodexu" mi připomíná známou anekdotu o dvou blondýnách ve vlaku, kdy se jedna ptá průvodčího: "Dostanu se tímhle vlakem do Prahy?" Průvodčí odpoví: "Ne..." Na to se zamyslí druhá a zeptá se: "A já?" Tohle je naprosto stejná situace: "Můžeme zveřejnit video z popravy?" – "Ne, video z popravy není vhodné!" – "A na internetu můžeme?" – "Ne!" – "A co odkaz, ten můžeme zveřejnit?"

Buď jsou novináři v internetových médiích inteligentní lidé, co mají cit pro situaci, smysl pro míru a schopnost pracovat s pravidly, nebo to je banda tupých mamlasů, kteří nejsou schopni aplikovat své znalosti a vědomosti na životní situace, do nichž se dostávají, a kterým musíš vysvětlovat každý speciální případ ("Můžu chodit po vodní hladině? – Ne! – Ani když půjdu opatrně?") – s takovými můžeš vydávat akorát tak obědy u okýnka v kantýně, ale rozhodně ne noviny!

---

Pokud s mými odpověďmi na otázky, položené Tomášem Bellou, nesouhlasíte, pokud máte na věc jiný názor, dokážete jej korektně formulovat a chcete o něm diskutovat, budu rád, když napíšete do komentářů. Stejně tak pokud máte názor stejný a chcete k odpovědím něco doplnit. Vše ostatní, zejména pak indolentní výlevy, příspěvky ad hominem a offtopic komentáře, budu důsledně mazat.

Dne 17.09.2007

Twittni

Přidej do: Přidat na Conota Linkuj si ! asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (VfB - Mail - WWW) 17.09.2007, 19:18:20 [X] [D]
po vodní hladině chodit jde, ale naučit se to chce dlouhý roky dřiny a sebeovládání

[2] ( #13 - WWW) 17.09.2007, 19:47:07 [X] [D]
Absolutní souhlas.

[3] (Jakub Skalický - WWW) 17.09.2007, 19:56:35 [X] [D]
Napsal jste to hezky, v mnohém s Vámi souhlasím. Nicméně hned u prvního bodu bych si dovolil vyjádřit nesouhlas - sám jste přístup, kdy se nikam neodkazuje a citace se odbývají pouze textovou informací o zdroji, nazval zoufalým. Já bych byl ještě trochu radikálnější a nazval jej neetickým - jde proti duchu Internetu a je ryze účelový (Co autorovi brání vložit jeden jediný link?).

K anonymitě redaktorů bych rád podotkl, že články podepsané celým jménem (alespoň u mě) budí na první pohled větší důvěru, to ovšem neplatí stoprocentně (někdy přímo naopak :o) ) a chápu důvody těch, kteří publikují pod přezdívkou. Navíc pokud jim to vyšší moc povolí, pak nevidím důvod jim to nějakým obecně platným kodexem zakazovat.

Komentáře čtenářů jsou kapitolou samy o sobě, o těch by se daly popsat stohy papíru (resp. prorolovat desítky obrazovek :o) ). Během mé cca rok a půl dlouhé zkušenosti v redakci jistého webu o 2. světové válce se nám nejvíce osvědčilo komentáře mazat bez vysvětlení - u políčka pro přidání názoru je jasně napsáno, jaké komentáře jsou nepřípustné. Samozřejmě to pak záleží na posouzení příslušného redaktora, ale stížnost doposud žádná nepřišla. Uznávám ovšem, že frekvence komentování (a potřeby komentovat :o) ) na blogu bude řádově vyšší.

Na závěr bych se rád podepsal pod dosažený výsledek "To je věcí úsudku, míry a redakčních zvyklostí" a přidal bych i inteligenci.

[4] (Arthur Dent [openID] - WWW) 17.09.2007, 20:08:17 [X] [D]
[3] Inteligenci předpokládám u novináře samo sebou, pokud inteligenci postrádá, nemá v redakci sedět u PC, ale leda tak u rychlovarné konvice. ;)

K tomu prvnímu bodu: Zoufalým jsem nazval postup, kdy článek na Lupě sice pod slovy "Firma s.r.o." odkazuje - ale nikoli na www.firmasro.cz, ale na "www.lupa.cz/stitky/firmasro". A osobně se domnívám, že než takový (opravdu ryze účelový) odkaz, to raději být za trulanta a nedat žádný.

S tou anonymitou je to přesně tak jak píšete - neanonymní příspěvek je důvěryhodnější; jméno pak je důvěryhodnější než přezdívka (i když dobře zavedená přezdívka má stejnou vypovídací hodnotu a pokud si je autor jist, že je dostatečně známý a nezaměnitelný pod přezdívkou...) Ale jak píšu - to je na zvážení každého, co v dané situaci použije.

[5] (kuta - Mail ) 17.09.2007, 21:13:46 [X] [D]
Na víc se asi nezmohu, ale opravdu se mi Tvůj článek líbil..
zdravim..

[6] (Jakub Skalický - WWW) 17.09.2007, 21:15:52 [X] [D]
[4] Pokud rozlišíme novináře a pisálky, pak s Vámi souhlasím - nicméně každodenní realita mě utvrzuje v existenci početné skupiny pisálků, bohužel.

K zoufalství: Pochopil jsem to šíře a obecněji než jen "štítky" (nad nimiž jenom kroutím hlavou); asi jsem se na chvíli příliš zaposlouchal do riffů Jimmyho Page. :o) Nelinkování obecně mi přijde jako "prasárna", v případě "štítků" ovšem skutečně radši nic než toto.

Pod Váš poslední odstavec se můžu jenom podepsat - mimochodem, výborně napsaný Pravidla moštárny. ;o)

[7] (Erik - WWW) 17.09.2007, 21:47:03 [X] [D]
Vďaka za prínosnú debatu. Súhlasím s tebou vo väčšine prípadov. Škoda, že si nešiel do hĺbky pri prelínaní novín s blogmi. Ak vyjde v tlači článok z blogu, alebo ak sa bloger stane súčasťou redakcie, nie je čo riešiť. Veľmi častým javom ale býva, že novinári blogujú. Často pod hlavičkou "svojho" média. Ako sa na ich blogy pozeráš? A sú to vlastne blogy?

[8] (Arthur Dent [openID] - WWW) 17.09.2007, 21:51:37 [X] [D]
[6] K "nelinkování" vede prostá úvaha: Co když píšu o někom, kdo je mi tak nesympatický, že na něj link dát nechci? Co když píšu o firmě, jejíž praktiky jsou nehezké, nepěkné, neslučitelné s mými zásadami? Mám ji prolinkovat, když vyhledávače vezmou odkaz jako odkaz, nepochopí negativní kontext? (Podobnost s otázkou číslo 4) Z praktického hlediska je u "eticky sporných" témat úplně jedno, jestli tam odkaz bude nebo ne, kdo bude chtít, ten si s minimálním úsilím najde...

[9] (petiar - WWW) 17.09.2007, 22:08:21 [X] [D]
Tesať do kameňa. Ako otázky tak i odpovede sú veľmi zaujímavé a bolo krásne sledovať tento "súboj". Ďakujem, páni, za skvelý zážitok.

[10] (Arthur Dent [openID] - WWW) 17.09.2007, 22:11:54 [X] [D]
[9] Celá polemika vyšla dnes v Literárních novinách, http://www.literarky.cz

[11] (Jakub Skalický - WWW) 17.09.2007, 22:26:27 [X] [D]
[8] Bohužel to asi vyznělo jinak než jsem původně zamýšlel. Není samozřejmě nutné, možné ani žádoucí mít celý text prošpikovaný odkazy a úzkostlivě linkovat každého, o kom se autor zmíní, na druhou stranu v případě přesné citace bych uvítal link. Po zralé úvaze nicméně uznávám, že existují dobré důvody toto "pravidlo" porušovat - negativní reklama taky reklama jest. Asi by to chtělo nějaký "negativní" atribut u odkazu. :o)

[12] (Johnny [openID] - WWW) 17.09.2007, 22:43:22 [X] [D]
No... nebijte mě, ale mě se třeba nápad se štítky na Lupě líbí. Když se dočtu o Firmě s.r.o., a není patrné, co dělá, tak mě nezajímá to, že jejich grafik umí animace ve flashi ani to, jak krásný mají web. Mě zajímá účelová informace o tom, co firma dělá, nejlépe napsaná tak, aby měla přímý vztah k článku a byla maximálně ve 3 větách. To samé platí třeba pro nový výrobek, zmiňovanou osobu nebo místo.

Pak takový štítek může vypadat třeba tak, že u článku o grafice bude firma NetGraphic s.r.o., u ní štítek, že "Firma dělá především flashové animace a kromě toho i javascript a klasické html" (laický příklad) a že "další informace najdu na www.netgraphic.com."
A když budu jako stálý čtenář Lupy vědět, že štítek vždycky vede na rychle načtenou stránku (nebo nejlépe jen takové to plovoucí okénko) se základními informacemi o firmě, kliknu si na ni spíš než na odkaz, o kterém vím, že vede na stránky, kde budu muset skočit intro, najít sekci "o nás", tam odfiltrovat tuny balastu o tom, jak je firma dobrá a z toho se možná dozvědět i co vlastně dělá a proč je v článku zmiňována.

A co se týče autorství... když mě článek zaujme, je mi úplně šumák, jak se jmenuje člověk, který ho napsal. Jediné, kdy mě to zajímá je okamžik, kdy se rozčílím, protože s autorem (např.) hrubě nesouhlasím a to se pak dívám "kterej idiot mohl tohle napsat". Jenže pak zjistím, že jméno Petr Vondrák mi stejně nic neříká, takže to pustím z hlavy.
Ostatně ve většině novin se donedávna (a možná i dodnes) novináři podepisovali třípísmennými zkratkami. A nikomu to, zdá se nevadilo. Taky proč by mělo - pokud se jedná o popisný článek (třeba že se rozvodnila nějaká říčka na Vysočině nebo že zdraží plyn), tak na autorovi přece nezáleží.
Považuju však za morálně neetické nepodepsat se pod článek, kde vyjadřuji svůj NÁZOR, nebo se vyhraňuji vůči někomu jinému.

[13] (Johnny [openID] - WWW) 17.09.2007, 22:47:48 [X] [D]
btw: Teď jsem si zkusil na Lupě něco přečíst a všechny odkazy směřovaly přímo na konkrétní stránky, takže netuším, kde je problém...

[14] (Arthur Dent [openID] - WWW) 17.09.2007, 22:53:51 [X] [D]
[12] Účelová informace je většinou obsažena v samotném článku. Jestli chceš vidět Lupí štítky v akci, podívej se na článek "Matthew Gertner: AllPeers může být nový Skype" a klikni na odkaz na AllPeers, budeš mít jasno. :) Štítky v podání Lupy nejsou to co si pod nimi představuješ (a co by bylo fajn udělat tyřeba HOVER efektem, ale to není téma pro tuto diskusi)...

Ohledně autorství sporu není, zde šlo o to, jestli může redaktor vstupovat anonymně do diskusí (a tajit tak, že je redaktorem onoho média).

[15] (D1ce - WWW) 17.09.2007, 23:05:39 [X] [D]
Co že by bylo smyslem "zvláštního internetového prováděcího předpisu k etickému kodexu"?

Nemyslím si, že unifikovaná pravidla přispějí ke "zlepšení" obsahu. Z pozice čtenáře konstatuji, že jistojistě si nebudu vybírat dle kodifikace, byť bych některé dokázal ocenit.

Nelíbivý obsah odsoudím dle prvních pár slov, nebo prvního odstavce. Tato polemika mě velmi zaujala, ba i vyprovokovala ke komentáři, přestože má apatie k diskuzím roste exponenciálně.

[16] (Arthur Dent [openID] - WWW) 17.09.2007, 23:37:16 [X] [D]
[15] Doporučuju tu polemiku v Literárkách a původní článek Aleše Miklíka... Smyslem by byla ikonka "Zde dodržujeme etický kodex", kterou by si dal na stránky každý, kdo by o sobě prohlásil, že dodržuje ten speciální etický internetový kodex, takže by čtenář měl jasnou informaci o tom, že nečte jen tak nějaký béčkjový plátek, ale plátek, který dodržuje etické zásady, popř. Lupu. ;)

[17] (pankreas - Mail - WWW) 18.09.2007, 00:24:39 [X] [D]
[16] Ano, a to cele odsuzuje cely "bohuliby" projekt k neuspechu. Silni nemaji potrebu se k necemu prihlasovat - jejich autorita je zarukou sui generis. Proto je taky cely slavny novinarsky syndikat vnimany spis jako (ko)medialni instituce pro studenty, teoretiky a vicemene samozvane organizatory...

[18] (Filip Rožánek - Mail - WWW) 18.09.2007, 00:48:10 [X] [D]
[12] Nu, to s těmi jmény je vcelku výstižné zachycení rozdílu mezi českým a západním vnímáním žurnalistiky. Zatímco západní redakce si hýčkají velká jména, protože tamní čtenáře zajímá nejen obsah článku, ale také kdo ho napsal (a tedy co mohou očekávat), v Česku se čtenář nad článkem obvykle rozčílí nebo s ním souhlasí, a tím to pro něj hasne.

[19] (pixy - Mail - WWW) 18.09.2007, 01:11:44 [X] [D]
Já docela vidím problém hlavně v hranici profesionality. Protože na webu ublikuje leckdo - a jsou tam skutečně profesionální média (většinou rekrutovaná coby odnož tištěného), kde o nějakém kodexu a etice nemá cenu moc mluvit (protože je skoro samozřejmá), pracují tam opravdoví novináři, je tam redakce a používají se redakční postupy (instituce editora, korektora, vedoucího vydání, šéfredaktora atd.)

A pak je hromada webu nevzniklych z novinarskeho prostredi (pohrichu vetsina odbornych/technickych), kde zakladni postupy, opravdne a kontrolni nastroje a techniky nejenze nefunguji, ale ani nebyly uvazovany v zakladnim planu. Kde "redakce" je proste shluk tech lidi, co pisi clanky, "korektor" znamena spellchecker a "sefredaktor" je ten clovek s admin pravama v CMS... Narazim na to casto a casto se mi stane, ze nejake webove medium, ktere se tvari jako profesionalni, povazuju za redakci a ona to je zatim jen "redakce"...

Ale uz jsem prisel na to, ze velmi dobrym poznavacim znamenim je odpoved "sefredaktora" na jakoukoli vyhradu nebo pripominku ve stylu "tak to napis sam a lip". ;)

[20] (Arthur Dent [openID] - WWW) 18.09.2007, 01:20:15 [X] [D]
[19] Ano. A tím jsi velmi přesně shrnul mé výhrady vůči celé myšlence "etického kodexu internetové žurnalistiky". Profesionální redakce ho nepotřebují, ty mají své mechanismy, stejné jako řekněme redakce tištěných médií, a neprofesionálním (drobný eufemismus) redakcím stejně nepomůže. Viz polemika v Literárkách...

[21] (Misha [openID] - WWW) 18.09.2007, 09:34:16 [X] [D]
jedna drobná nuance - na internetu mnohem více než v jiných médiích se člověk setká s tím, že web, který se tváří např. jako zpravodajství a měl by tak být subjektem dodržování nějakého žurnalistického kodexu, je de facto jen PR prostředkem soukromé firmy a ta si tak na svém prostoru může dělat co uzná za vhodné. Což mnozí čtenáři nejsou schopni rozlišit.

[22] (Arthur Dent [openID] - WWW) 18.09.2007, 10:33:16 [X] [D]
[21] Předpokládám, že to je dáno snadností takového postupu a lácí - na klasické noviny potřebuješ tiskárnu, na televizi nebo rádio vysílací licenci, ale na internetu ti stačí jedno PC a připojení k internetu - a můžeš se tvářit k nerozeznání od profesionálního týmu redaktorů. Miklíkova ikonka ("Miklikonka") by měla pomoci označit internetová média s profesoinálním, nestranným a etickým přístupem. Když se dopustím trochy předpovědí: Ihned by si ji bez skrupulí šouply na svoje stránky i ty "PR tituly" a kdejaký web "Jsme CounterStrike Clan a toto je náš zpravodaj", zatímco opravdová a etická média by ji vesele ignorovala, neboť je to u nich samo sebou. Miklikonka by tak označovala média, která z nějakého důvodu ví, že je to u nich s etikou na štíru, a paradoxně by ukazovala čtenářům, kam nechodit. :)

Ovšem to, co píšeš na závěr, je smutná realita. Čtenáři nejsou schopni rozlišit nejen PR od žurnalistiky, ale třeba ani zprávu od komentáře (což neumí ani mnozí novináři) nebo komentář od glosy. Čtenáři často ani nechápou smysl textu, pokud je napsán v rozvitých větách, a pokud je v něm více podmínek či nějaká logická zapeklitost, jako třeba implikace (viz příklad se smradlavým černochem ve vlaku).

[23] (FiJi ) 18.09.2007, 13:03:44 [X] [D]
Vždy mne v televizi či novinách nadzvedne odkaz na zdroj "zdroj: internet". Navrhuji, aby jako odvetu začala internetová žurnalistika používat zdrojování "zdroj: televize", případně "zdroj: noviny". Dokud se to nezlepší.

Věta, do které se vám smrskl speciální internetový kodex, je platná všeobecně (tedy s nahrazením "redakčních zvyklostí" něčím odpovídajícím konkrétnímu případu. Platí stejně pro redakce papírové, pro marketing, ale i pro vyhlašování výběrových řízení nebo řízení procesů ve firmě apod. Psaná formální pravidla sice mohou v něčem pomoci, ale rozhodně žádnou situaci nezachrání – vždy to bude záležet na těch konkrétních lidech, kteří buď jednají v duchu pravidel, a možná jim občas nezbyde než nějaké pravidlo porušit, nebo jednají "v souladu s pravidly" a tropí neplechu. Vizte oblíbenou zaklínací formuli "ale bylo to v souladu se zákonem".

[24] (Misha [openID] - WWW) 18.09.2007, 14:13:11 [X] [D]
[22] tak si zase společně zanotujeme, jací jsou lidé blbci :)

Obecné pravidlo je pěkná věc, ale obecná pravidla předpokládající použití zdravého rozumu jsou málo platná v případě jejich aplikace jedinci beze zdravého rozumu.

[25] (Arthur Dent [openID] - WWW) 18.09.2007, 14:27:38 [X] [D]
[24] Aneb "Komu není shůry dáno, v Etickém kodexu nekoupí!" - a tím celá diskuse hasne ;)

[26] (Roj - Mail - WWW) 21.09.2007, 00:06:35 [X] [D]
Artie, obdivuju te, zes tomu venoval tolik drahocenneho casu. :-))
Ale kdyby mne nekdo za to slibila neco pekneho, napsal bych to velmi podobne :-)