Experiment profesora Bavelase

Rozuzlení psychologické hádanky z pondělí a slovo na závěr

Uspořádání experimentu bylo následující: Experimentu se účastnily vždy dva lidé, A a B. Seděli před plátnem, ale mezi nimi byla zástěna, takže se nemohli dorozumívat. Před každým byla dvě tlačítka – "ZDRAVÉ" a "NEMOCNÉ" – a dvě signalizační světla – "DOBŘE a ŠPATNĚ". Experimentátor promítal na plátno obrázky buněk z různých tkání a pokusné osoby se měly metodou pokus-omyl naučit rozlišit zdravé buňky od nemocných. Postup byl takový, že experimentátor promítnul obrázek buňky, pokusná osoba zmáčkla příslušné tlačítko podle toho, jestli se jí buňky zdály zdravé či nemocné, no a dostala "zpětnou vazbu" signalizačním světlem podle toho, jestli byl tip špatný nebo správný.

Ovšem zas tak jednoduché to nebylo. Osoba A dostávala adekvátní odpověď na svou diagnózu, to znamená, že světlo signalizovalo opravdu to, jestli diagnóza byla správná. Pro osobu A tedy experiment spočíval v tom naučit se rozlišovat mezi něčím, co neznala, což se většině osob podařilo a dokázaly odlišovat zdravé buňky od nemocných s přesností asi 80%.

Osoba B je na tom ale úplně jinak. Odpovědi, které dostává na své diagnózy, jsou odpovědi na diagnózy osoby A. Ať tedy zmáčkne co zmáčkne, odpověď "správně" dostane tehdy, když správně uhodla osoba A. Stejně tak když se A zmýlí, dostane osoba B odpověď "špatně" bez ohledu na její diagnózu. B to ale neví. Žije tedy ve "světě", o kterém předpokládá, že má určitý řád, a že musí tento řád odhalit tím, že bude vytvářet teorie a dozvídat se, jestli byly správné nebo špatné. Bohužel neví, že "zpětná vazba", odpovědi "shůry", jsou ve skutečnosti nekontingentní (nemají nic společného s jejími dohady) a že neříkají vůbec nic o správnosti jejích teorií. Pátrá proto po řádu, který sice existuje, ale k němuž ona nemá přístup.

Po čase je pokus přerušen a osoby A a B jsou vyzvány, aby si vzájemně sdělily, podle čeho si myslí, že lze rozlišit zdravé buňky od nemocných. Vysvětlení osoby A jsou většinou prostá a konkrétní. Názory B jsou velmi složité, subtilní a překonstruované – ostatně dospěla k nim na základě velmi chatrných a rozporuplných kritérií.

Zde ovšem velmi často přišel pozoruhodný moment: A nejen že neodmítne vysvětlení osoby B jako překomplikované nebo přímo absurdní, nýbrž na něj udělá dojem, jak B celou věc podrobně a do detailů vysvětluje. Ani jeden z nich neví, že hovoří o různých "skutečnostech". Osoba A proto dojde k závěru, že banální jednoduchost, s jakou věc objasňovala, není tak dokonalá jako velmi složitá diagnostika osoby B. Paradoxně jsou vykonstruované teorie osoby B pro osobu A tím přesvědčivější, čím jsou absurdnější. (S tímto jevem se můžete setkat i mimo laboratoř, v jiných oblastech...)

Obě osoby pak absolvují další kolo téhož testu, ale předtím jsou požádány, aby si tipli, jestli obstojí lépe než poprvé. Všechny osoby B a většina osob A se domnívá, že si nyní B povede líp než předtím. To se také často potvrdí, protože A převzal od B některé z jeho zmatených idejí, takže jeho vlastní mínění jsou nyní absurdnější, a tím pádem s větším počtem chyb.

Zvláštní, že? Experiment ukazuje, že jakmile jsou jednou překonány potíže se stavem dezinformovanosti nějakým, třeba i nahodilým, vysvětlením, nevede už protichůdná informace ke korektuře, ale vede k dalšímu propracování a vylepšování daného vysvětlení. Takové vysvětlení se pak stává "sebe-izolujícím". Z vysvětlení se stává názor, který není možné falsifikovat. (S pomocí podobných "nepopiratelných důkazů" se nakonec dojde k přesvědčením, jejichž neotřesitelnost je překonána snad jen jejich bizarností. Setkáte se například s názorem, že nemoc lze léčit modlitbami. Pacientova smrt "dokazuje", že víra nebyla zdaleka tak pevná, což zase zpětně "dokazuje" správnost léčení nemocí modlitbami.)

A jak to celé souvisí s pondělním článkem (na němž byla samosebou nejzajímavější následná diskuse)? Použiju tento citát, který mi připadá jako velmi vhodná tečka:

Člověk má přirozený sklon domnívat se, že právě jeho vidění reality musí sdílet i ostatní. Navíc se držíme svých pohledů na svět i tehdy, když se v nich hluboce mýlíme.

Tak – hezký den!

(Experiment opět citován z knihy Paula Watzlawicka Jak skutečná je skutečnost?)

Dne 10.10.2007

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (PA - Mail - WWW) 10.10.2007, 11:39:26 [X] [D]
Díky Arthure,
zajímavý experiment s neortodoxními výsledky. ;)
Jenom dotaz - nemáš tip na nějaké knihkupectví/antikvariát, kde by byla kniha Paula Watzlawicka ještě k dostání?
Kosmas (http://www.kosmas.cz/knihy/61349/jak-skutecna-je-skutecnost/) ji nemá a knihkupectví, kde občas najdu i "ležáky" z devadesátých let, ji také na skladě nemají. :(
Díky za zajímavé čtení...

[2] (Radek Hulán - Mail - WWW) 10.10.2007, 11:52:49 [X] [D]
Verze 1) teroristé unesou letadlo, narazí s ním do mrakodrapu a ten spadne

Verze 2) americká vláda vyškolí teroristy, vše utají, řídí letadlo, které ovšem nenarazí nikam, ale někde v klidu přistane, mezitím v Pentagonu nechá FBI vybuchnout bombu, nějak zařídí aby si ovšem 1000 přítomných hasičů myslelo, že to nebyla bomba, ale letadlo, vše zakamufluje, a natočí dokumentární film o letadlu, které naráží do budovy...

V praxi platí následující - jestli má jedna věc dvě různé vysvětlení, jednoduché a složité, to je jednoduché je vždy správně.

[3] (Arthur Dent [openID] - WWW) 10.10.2007, 12:01:49 [X] [D]
[2] Verze 2, též známa jako "Přistání na Měsíci bylo obří mezinárodní spiknutí", má tu vlastnost, že jakýkoli důkaz, který tu verzi vyvrací, je zapracován do sítě výjimek a kauzalit tak, že je otočen a absurdní verzi potvrzuje. Jedna z častých technik, která mě teď napadá, je "vudávat neexistenci důkazu za důkaz neexistence", popř. "tajné spiknutí, jehož existence je podpořena tím, že o něm nejsou žádné informace" (Tak moc je to tajné!)

[4] (PA - Mail - WWW) 10.10.2007, 12:03:24 [X] [D]
Uz jsem našel vaši odpověď v jiném threadu.
Oomlouvám se za zbytečný komentář (i za tento druhý);)

[5] (letinka ) 10.10.2007, 12:10:54 [X] [D]
Moc zajímavé Arthure.:) Docela by mě zajímalo, jestli by podobný přístup k řešení mělo i C. Tedy někdo, kdo nebyl pokusu vůbec přítomen a jsou mu předložena pouze původní vysvětlení A a B. Jde mi o to, jakou asi roli hrají pochybnosti o vlastním úsudku.:)

[6] (Radek Hulán - Mail - WWW) 10.10.2007, 12:34:09 [X] [D]
[3] článek je pěkný. Říká i to, že jedna pravda neexistuje, existuje vždy neskonale mnoho pohledů.

Běžný kriplík s IQ 100 se dívá na svět svýma primitivníma očima, a naprosto mu nedochází, že lidem s IQ poněkud vyšším, se věci jeví jinak.

Co z toho kriplík vyvodí? No přece že on, a miliardy dalších, mají pravdu. Je jich většina!

[7] (Arthur Dent [openID] - WWW) 10.10.2007, 12:48:06 [X] [D]
[6] To o čem píšu já souvisí s IQ jen velmi volně, nebývá to pravidlem... Leckdy přijde člověk s IQ nižším s překvapivým a prostým (správným) řešením ve chvíli, kdy vysokoIQ-hodnocení lidé kombinují Platóna s kvantovou fúzí a nemohou se dobrat ničeho. Ovšem - bývá to velmi vzácný jev.

Mimochodem, v podobném pokusu se naprosto úžasně zachoval člověk s IQ okolo 90 a s diagnózou "schizofrenní", který na místě B prohlásil: "To světlo nemá žádnou logiku, to bliká jak chce!" Tomu říkám opravdu prosté vysvětlení!

To o čem píšeš ty je jiný problém, daný nedostatkem vstupních informací a nižší (řekněme: průměrnou) schopností z premisy odvodit závěr, navíc zkombinovaný s přesvědčením, že "většina se přeci nemůže mýlit". (Na což je nejvhodnější vulgární odpověď: "Žerte hovna. Miliardy much se přeci nemohou mýlit!")

[8] (Radek Hulán - Mail - WWW) 10.10.2007, 13:00:05 [X] [D]
[7] Web 2.0 :(

[9] (Arthur Dent [openID] - WWW) 10.10.2007, 13:11:00 [X] [D]
[8] Přesněji: Komunitní weby a socioware

[10] (Lokutus - WWW) 10.10.2007, 13:45:56 [X] [D]
[7] Jo, to je fakt. Dobrých příkladů je spousta. Třeba ta kresba autobusu, kde je potřeba určit, kterým směrem autobus jede. Děti prý odpovídaly lépe, než dospělí s hromadou zkušeností. Podobné to bude s tou řadou čísel, kdy se má určit souvislost a říci, jaká bude další řada. Fakt, že se jedná o fonetický přepis prý méně často napadne logicky uvažujícího inteligentního člověka, než malé děcko, nebo člověka ducha mdlého.

Ale jinak hezký článek. Jen pořád nevím, jestli jsem vyhrál, nebo ne. :-)

[11] (letinka ) 10.10.2007, 14:16:31 [X] [D]
[10] Já zase pořád nevím, komu by věřil ten pan C.
A už to bohužel ani nezjistím, poněvadž mi Arthur potvrdil a důkazně doložil, že pan C umřel (Leacockova povídka).:(

[12] (ringo ) 10.10.2007, 14:56:31 [X] [D]
[11] letinko, nevěř Arthurovi, že pan C umřel. Můžeš se ho zeptat sama, komu by věřil ;). Tady je důkaz: http://www.cuketka.cz/?p=466

[13] (@Teo - WWW) 10.10.2007, 15:40:48 [X] [D]
[11] Letinko, nevěř Arthurovi ani Ringovi. Jedná se buď o manipulaci nebo hluboké nedorozumění, vyplývající z nepoužívání diakritiky. Ve skutečnosti se jedná o pana Č. A těch je všude jaxraček... ;)

[14] (Arthur Dent [openID] - WWW) 10.10.2007, 15:46:57 [X] [D]
[11] Nevěř Arthurovi, Ringovi, @Teovi a už vůbec ne Letince! Ta se ptala na nějakýho pana C, kterej vůbec neexistoval! Nenech se od ní zblbnout!

[15] (ringo ) 10.10.2007, 21:23:49 [X] [D]
Vlastně jakápak letinka? Vždyť je to Patrick Zandl a Arthurovo manželka - Miloš Čermák mu tady plete hlavu.

[16] (kolemjdoucí ) 10.10.2007, 22:57:50 [X] [D]
[11] Pan C momentálně šel pumpovat vodu z bazénu

[17] (Arthur Dent [openID] - WWW) 11.10.2007, 00:43:53 [X] [D]
[16] Ta jeho nádrž, myslím, trochu tekla...

[18] (Marek - Mail ) 12.10.2007, 18:42:53 [X] [D]
No mne to ze osoba B dostava nahodne odpovede nepride ako pravda, osoba A sa predsa pocas pokusu uci rozoznavat choru bunku od zdrabej az v 80 percent pripadoch ku koncu pokusu...Takze osoba B predsa len dostava "uzitocny signal", len velmi zasumeny, keby test trval nekonecne dlho tak by zistial co je som a dosla by k jednoduchym vysvetleniam ako osoba A, takze schizofrenik nemal pravdu.