Racionalizace

Znáte to: Něco uděláte, a pak vám známý řekne: No no... Cos to udělal? Takovouhle blbost bych od tebe nečekal...

Tohle tvrzení ve vás vyvolá určitou tenzi, a psychika má tendenci působit proti ní. V zásadě jsou dva způsoby, jak se téhle tenze může člověk zbavit.

Zaprvé můžete na rovinu přiznat, že to byla blbost. Tenze zmizí, rozpor mezi činem a vědomým hodnocením je vysvětlen a čin je zařazen do kategorie "chyby".

Nebo zadruhé můžete vysvětlit, že to blbost nebyla, ale že to mělo své příčiny, které ten druhý neviděl, ale jakmile mu o nich řeknete, tak si uvědomí, že opravdu jinak nelze.

Problém je, že tyhle příčiny musí být uvěřitelné, ověřitelné a přijatelné. Představte si ale, že žádné takové po ruce nemáte – protože zkrátka nejsou. Mozek se kroutí víc a víc, uvědomujete si, že to dost možná pitomost byla, ale přiznat to nechcete či nemůžete – z nejrůznějších důvodů; třeba vám v tom brání hrdost či máte jen obyčejnou nechuť být za blbce...

V takové chvíli nastupuje racionalizace. Pomocí pseudodůvodů a logiky vykonstruujete zdůvodnění toho, proč jste se zachovali právě tak, jak jste se zachovali. Vysvětlíte sami sobě, že jste se jinak zachovat nemohli – a uvěříte tomu! Právě jste své chování "racionalizovali", a tím jste mu dali (alespoň pro sebe) punc nevyhnutelnosti. Tenze zase mizí.

Řečeno jazykem slovníků: Racionalizace je dodatečné rozumové zdůvodnění, ospravedlňování, hledání rozumných důvodů pro jinak nerozumné jednání.

Jiný příklad: Na Islandu přijel autobus s turisty z ČR k majáku. Krásné místo, kde na kameni ležel dalekohled v pouzdru. Nejspíš ho tam někdo zapomněl, inu co, stane se. Aby zbůhdarma neležel, tak si jej lidé vždy půjčili, podívali se po okolí a vrátili ho zpátky do pouzdra. Však on si pro něj majitel přijde, až ho pohřeší.

Přišel pán z onoho autobusu a usoudil, že takového krásného dalekohledu je škoda, tak si jej vzal a hodlal s ním nastoupit. Řidič autobusu, který na Islandu tráví vždy půlku roku, mu říkal: "Počkejte, to je ten co tam ležel? Proč ho berete?".

Pán zjevně věděl, že to, co udělal, není košer, tak začal racionalizovat. Nejprve tvrdil, že "je to přeci jedno..." Pak že "by ho stejně někdo ukradl, tak...", no a nakonec se dostal až k přesvědčení, že "ho vzal proto, aby ho mohl někde odevzdat na ztráty a nálezy". Sám tomu uvěřil – ale už nikdo jiný. Celý zbytek zájezdu pak přesvědčoval každého dalšího účastníka, že ten řidič je debil, protože teď kvůli němu, řidiči, ten dalekohled někdo u majáku ukradne, zatímco on, pán, ho chtěl odevzdat příslušným orgánům... Jistě tomu dodneška věří.

Člověk si racionalizuje své chování tím, že si vymýšlí důvody, proč to či ono dělá, aby tím zakryl nerozumnost svého jednání. A je jedno proč to dělá, jestli proto, aby se srovnal se svým svědomím, proto aby se srovnal s míněním okolí, proto že nechce být za pitomce nebo proto, aby se vyhnul trestu.

Nebo taky takový ten pán s obouchanou Felicií, co zaparkuje na parkovišti u nákupního střediska, razantně otevře dveře – a třískne do vedle stojícího nového auta. Poškrábe mu lak a promáčkne plech. Koukne na to, pokrčí rameny a jde nakupovat, když předtím pro jistotu přeparkoval jinam. Zkuste se ho někdy zeptat, proč přeparkoval, proč nenechal lístek "Omlouvám se za škrábanec, moje chyba, zavolejte mi na ...., dohodneme se na náhradě/opravě"? Uslyšíte hotový ohňostroj racionalizací, počínaje od "tovíš, a on se bude mstít" přes "mně taky kolikrát obouchali auto a nikdo mi nic nedal" až po "stejně je to nějakej zbohatlickej podnikatel, co si na to nakrad, tak mu to patří!"

Racionalizace klasická je: "Chlastám, protože jsem měl špatné dětství..." Krásná kruhová racionalizace je pak literární: "Piju, abych zapomněl. Chci zapomenout na to, že se stydím. Stydím se, že piju."

U soudů se často násilník brání tím, že "ona si o to vlastně říkala" a že "ona to stejně chtěla..." – pokud to není vědomá lež a (neúčinná) snaha o obhajobu, pokud tomu násilník sám věří, je to racionalizace jak vyšitá: Oběť vlastně sex chtěla, "říkala si o něj", takže jemu nic jiného nezbývalo... Jo a to že se bránila? To přeci dělala jen proto, aby to bylo víc vzrušující...

Racionalizace je celkem častým jevem a sahá k ní ve větší či menší míře každý. Dá docela práci ji jednoznačně odhalit (u druhého člověka). Nápovědou může být krkolomnost zdůvodnění, zdánlivá bezrozpornost obhajoby, odvolávání na pochybné autority ("To ví přeci každý...") či třeba urputnost a míra agrese při přesvědčování okolí, ale nejde o nijak jednoznačné rozlišovací znaky...

A nezapomeňte: Pokud někdo usilovně přesvědčuje okolí o tom, že se chová správně, a podporuje to vnitřními racionalizacemi, nelže okolí – lže sobě!

Dne 16.12.2007

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (Botanicus - Mail - WWW) 16.12.2007, 19:11:13 [X] [D]
Velmi trefne.

[2] (asTMA ) 16.12.2007, 19:25:20 [X] [D]
No, a uvědomit si to a přihlížet tomu, jak si někdo usilovně zachraňuje tvář, je někdy neskonale trapný zážitek.

[3] (letinka ) 16.12.2007, 19:54:27 [X] [D]
Za druhé tu bylo rozebráno skvěle, tak se s dovolením vracím k za prvé. Roviny jsou bezva a je radost potkávat lidi,kteří to vědí.

[4] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 16.12.2007, 20:10:55 [X] [D]
[3] Zaprvé používají častěji ti, kterým je jedno, co si o nich řeknou "lidi", a spíš jim záleží na tom, co si o sobě mohou říct sami. ;)

[5] (@Teo ) 16.12.2007, 20:22:19 [X] [D]
Ještě jsem si nedokázal racionálně zdůvodnit, proč bloguju, čtu cizí blogy a komentuju kdejakou kokotinu. :)

[6] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 16.12.2007, 20:32:09 [X] [D]
[5] Prosímtě, až na něco přijdeš, tak mi to - nějak diskrétně, samosebou - přepošli.

Zatím do té doby nezbyde, než upřímně prohlásit: "Já jsem takovej vůl, že to tu píšu, čtu a komentuju!" :)

[7] (ringo ) 16.12.2007, 21:25:23 [X] [D]
Ani nevím, proč se mi po přečtení článku vybavila tato pasáž:
"Bernarde, vy blábolíte!"
"Jistě, je to má práce, pane ministře."

[8] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 16.12.2007, 21:46:57 [X] [D]
[7] Úřednická racionalizace! To je téma na vlastní knihu! Navrhuji název "To nejde! (1000+1 způsob)"

[9] (@Teo ) 16.12.2007, 22:49:02 [X] [D]
[8] Za určitých okolností by to šlo. (1 způsob)

[10] (Hekko [openID] - Mail - WWW) 16.12.2007, 23:23:20 [X] [D]
[5][6] Pánové, až najdete velmi racionální a neprůstřelný důvod, proč komentovat každou kokotinu, podělíte se, prosím (proč to číst, to zkusím vymyslet já ;))?

[11] (dgx - WWW) 16.12.2007, 23:32:08 [X] [D]
[10] to bude mít něco společného s tím, proč psi značkují každý patník...

[12] (Hekko [openID] - Mail - WWW) 16.12.2007, 23:58:11 [X] [D]
[11] Tak já se zeptám Jessie :)

[13] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 17.12.2007, 00:01:20 [X] [D]
[9] "Když mě nenapadne vhodná výmluva, tak to, bohužel, půjde..."

[14] (@Teo ) 17.12.2007, 00:59:29 [X] [D]
[13] Ale ne... ten jediný způsob je přece obálka! :)

[15] (Medcin - Mail ) 17.12.2007, 08:13:02 [X] [D]
[8][9]Děkuji, za pěkné ráno. Od srdce jsem se zasmál, den není ztracen.

[16] (Hekko [openID] - Mail - WWW) 17.12.2007, 11:08:55 [X] [D]
[12] Jessie říkala, že když musíš, tak musíš, a pokoušela se na mě vyloudit Fidorku!

[17] (pankreas - WWW) 17.12.2007, 12:08:23 [X] [D]
[5] To je jasny: Protoze te k tomu vyprovokovali!

[18] (Ťapinka ) 17.12.2007, 12:25:11 [X] [D]
Na druhou stranu, často k té potřebě racionalizace vedou právě dotěrné otázky okolí "Proč jsi prosímtě..." Blbost člověk obvykle vyvede, jak už označení blbost napovídá, v okamžiku, kdy rychleji jedná, než myslí. A NEMÁ důvod, proč tak jednal. Když se ho pak někdo začne vyptávat "Proč jsi prosímtě...", tak je teprve nutné nějakou odpověď, nějaký ten důvod, vymyslet. Abych se vyhnula trapnému přesvědčování sebe i okolí o nějakých důvodech, které v době konání vůbec neexistovaly, používám už nějakou dobu na takové otázky odpověď "Protože mi to v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad." Při odůvodňování znásilnění asi neobstojí, ale na běžné blbosti, které provede občas každý, je perfektní, doporučuju vyzkoušet :o)