Peklo na křídlech

Když nejde Dave Barry za čtenářem, musí čtenář za Barrym...

Jsem v letadle, připoután v sedačce, není kudy utéct. Už asi hodinu pojíždíme po Mezinárodním Letišti Miami, zatímco se nás pokouší zasáhnout blesk. Ze začátku jsem doufal, že by letadlo z nějakého místa mohlo odstartovat a letět k cíli, ale teď začínám fandit bouřce, protože přímý zásah bleskem by třeba umlčel ty dvě ženy, co sedí přede mnou. Mezi nimi je jen jedno prázdné sedadlo, ale ony řvou tak, že by se slyšely, i kdyby jedna z nich byla v Clevelandu. Navíc obě trpí Žvanilovou nemocí, která propuká tehdy, když mozek nemá žádné filtry, a tak je každá sebenicotnější myšlenka, která postiženého napadne, okamžitě vykecána. To znamená, že si ostatní pasažéři mohou užívat štěpných dialogů jako:

První žena: JÁ RADĚJI SEDÍM U OKNA.

Druhá žena: TO JÁ NE. JÁ RADĚJI SEDÍM V ULIČCE

První žena: PŘESNĚ JAKO MŮJ SYN. ŽIJE V NEW JERSEY A TAKY SI VŽDYCKY SEDÁ DO ULIČKY.

Druhá žena: MOJE SESTŘENICE PRACOVALA V NEW JERSEY U JEDNOHO ZUBAŘE. BYL TO ŠPIČKOVÝ ZUBAŘ, ALE NEUMĚL VYSLOVIT R. ŘÍKAL "UDĚLÁM VÁM DLÉN KANÁLKŮ V KOLENECH."

První žena: MÝMU BRATRANCI DĚLALI TYHLE DRÉNY V KOŘENECH. ON SI PAK ZAKRVÁCEL NOVÉ AUTO, JEDNO Z TĚCH JAPONSKÝCH, JAKSEJENJMENUJE, LUXUS.

Druhá žena: JÁ RADŠI BUICKY, ALE TO VÁM POVÍM, TO POJIŠTĚNÍ, KDO SI TO MŮŽE DOVOLIT?

První žena: MÁM BRATRA POJIŠŤOVÁKA. MÁ ANGÍNU. TEN RADŠI SEDÁVÁ U OKNA.

Druhá žena: TO JÁ NE. JÁ VŽDYCKY DÁVÁM PŘEDNOST SEDAČCE DO ULIČKY. MOJE DCERA TEĎ ....

A tak to jde pořád dál, dobře hodinové živé vysílání náhodných nervových impulsů. Čím usilovněji se je snažím ignorovat, tím víc se na ně můj mozek soustředí. Ale mohlo by to být horší. Mohl bych být letuška. Pokaždé když jde kolem těchto žen, tak obě zakřičí: SLEČNO? Je to neovladatelný reflex.

"SLEČNO?" řvou. "DÁVÁ SE TU NĚCO K PITÍ?" Takhle se ptají už asi popáté.

"Omlouvám se," říká letuška s neuvěřitelnou trpělivostí. "Nepodáváme žádné nápoje dokud letadlo neodstartuje."

Těm dvěma ženám zjevně ještě nedošlo, že letadlo je zatím stále na zemi, takže jim taková odpověď nevyhovuje. Došly k závěru, že letuška má špatný postoj k práci. Jakmile je minula, začaly ji probírat způsobem, o kterém si myslely, že je to šeptání.

JE HROZNĚ SPROSTÁ, povídají a jejich hlasy, slyšitelné možná i v jiných letadlech, hřmí kabinou. MĚLI BY JI VYRAZIT.

JO, TO BY MĚLI.

TADY BY MĚLI DÁVAT NĚCO K PITÍ!

SLEČNO??

Lidstvo má velké štěstí, že nepracuju jako palubní personál, protože bych určitě nejpozději druhý den někoho zabil. Nedávno jsem letěl kodrcavým přecpaným letadlem a sledoval letušku, čtyřicátnici, jak se prodírá uličkou s obrovskou haldou použitých obalů od jídla v obou rukách a pokouší se udržet rovnováhu, a mladého muže, co držel kelímek od kafe, blokoval jí cestu a silným podrážděným hlasem povídal, cituji: "Puso? Moh by mi někdo dolejt, nejlíp ještě dneska, puso?"

Usmála se – její oči se ale nesmály – a řekla: "Budu u vás hned, jak to půjde, pane."

Pane.

Já bych u něj byl cobydup. Přišel bych, stoupnul bych si za něj a uškrtil ho šňůrou od sluchátek. "Stačí vám to takhle, pane?" by byla poslední slova, která by kdy slyšel. Pak bych se stal legendárním Palubním Průvodčím Mimo Zákon. Byl bych ukrytý ve schránce na zavazadla nad hlavami pasažérů a číhal na problémy, jako jsou lidé, co létají s malými dětmi a nelámou si hlavu s jejich usměrněním, takoví, co si myslí, že je roztomilé když jejich děti vřískají a prskají salátový dresink po ostatních pasažérech. Jakmile bych něco takového viděl, BUM!, schránka na zavazadla by se roztrhla a ven by vyskočil Pekelný Palubní Průvodčí Pomsty, skrývající svou pravou totožnost pod maskou z proděravělého pytlíku na zvracení. Zabavil by dítě a omluvným hlasem by řekl rodičům: "Je mi líto, ale pravidla mezinárodní letecké asociace vyžadují, aby toto dítě bylo vychováváno někým civilizovanějším, například vlky." Pokud by se jej pokusili zastavit, byli by zamáčknuti do sedaček hustou stokilovou palubní omeletou.

Šílené? Ano, jsem šílený, a vy byste byli taky, kdybyste poslouchali tyhle dvě ženské.

SLEČNO?? říkají. JE TU MOC HORKO.

MŮŽEME DOSTAT NĚCO K PITÍ?

SLEČNO?

A teď se ozvalo pilotovo hlášení. Začalo slovy "Tak, lidi..." To je špatné znamení. Vždycky začínají "Tak, lidi..." když chtějí oznámit něco špatného, například "Tak, lidi, pokud bychom vypustili palivo, tak bychom možná klouzavým letem doletěli na pevninu."

Tentokrát pilot oznámil, že – a přísahám že jsem si to nevymyslel – blesk uhodil do řídící věže.

"Možná že tu nějaký čas zůstaneme," řekl.

"SLEČNO????" řekla žena přede mnou.

Žádný problém. Zvládnu to. Prostě zůstanu klidný, natáhnu ruku do přihrádky u sedačky, velmi pomalu z ní vytáhnu šňůru od sluchátek, ...

---

(C) 2006 Dave Barry

Viz též: Vánoční dárek

Irsko – země Hrozného Elvise

Tipy pro období hurikánů

Co obnáší být kokotem 

Dne 24.12.2007

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (Martin Stiborský - Mail - WWW) 24.12.2007, 15:15:33 [X] [D]
Paráda, díky za čtení :)

[2] (Jan Tichý - Mail - WWW) 24.12.2007, 15:32:00 [X] [D]
Ale abych se vrátil. Jo, ta svíčková. Ona to popravdě řečeno nebyla vždycky pravá svíčková, co si budeme namlouvat...

[3] (Q ) 24.12.2007, 22:23:15 [X] [D]
Tot klasika. Kdykoliv, kdy si ti, kteri jsou vetsinou pod_ mysli, ze ted jsou z nejakeho duvodu nad_ a chteji to tomu, kdo je z nejakeho duvodu musi poslouchat a dat si to libit, dat poradne "sezrat". Nicmene pro takoveto postrehy neni treba chodit do exoticke literatury. Staci si popovidat se zamestnanci nejakeho mista, kam ozrali zamestnanci bank, ozralej nizsi menezment nekterych strednich a vetsich podniku vola a neco po nich chce (mam tu cest cas od casu na jednom takovem pobyvat). Tam je to akcelerovano take tim, ze na druhem konci telefonu se hypertrofovane ego citi v naprostem bezpeci pred jakoukoliv konfrontaci, takze blbost smisena s aroganci ma volne pole pusobnosti.

[4] (Aan - WWW) 25.12.2007, 08:40:22 [X] [D]
barryho mam rad (odporucam pravdivu knihu Rukovet spravneho chlapa, vhodna je asi hlavne pre zeny, kedze muzi si tam len potvrdia co vedia), ale tento clanok ma nejako nebral, to vas vazne bavi sediet v dopravnych prostriedkoch ticho ako mumaci ci ludia odvazani na popravisko?

nechapem ci robi vyspelu krajinu vyspelou oproti inym zrovna to ze ludia v dopr. prostriedkoch sedia a cestuju ako zombie, pokial mozno na nikoho sa nepozerat s nikym sa nebavit, davnejsie som o tom cital aj clanok, vid odstavec Pasazieri s tupym vyrazom
http://hnonline.sk...e%5Barea_id%5D=

ja sa teda rozhodne prijemnejsie citim v krajinach kde sa spolu ludia spontanne bavia, tym vsak myslim velku cast ludi a nie 2 zeny v lietadle

cely clanok som inak rozmyslal nad tym ci v US lietadlach nemaju sluchadla ktore si mohol nasadit, ktorymi to zaklincoval na konci, ale chapem ze keby sa spraval rozumne (v prospech svojich nervov) a nasadil si ich hned, nemal by o com pisat, len to potom cele vyznieva tak nejak divne, naco sa vlastne stazuje a o com filozofuje, ked je na to jednoduche riesenie

[5] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 25.12.2007, 16:35:00 [X] [D]
[4] Priznaj sa: Nejsi ty Záhorák?

[6] (Jago - Mail ) 25.12.2007, 20:54:24 [X] [D]
Hm, ty dámy byly možná odsouzeníhodné. Ale co když se docela prostě bály v letadle, nebo byly znejistělé z neobvyklého dopravního prostředku a tudíž je postihl slovní průjem?

[7] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 25.12.2007, 23:03:31 [X] [D]
[4][6] Nádhera. Rozebíráte, jestli je oblouček u písmene P dostatečně zaoblený, a uniká vám, že je to součástí věty "JDĚTE DO PRDELE!"

Někdy hraná nechápavost povýší vtip na druhou. Tady se to nepovedlo, hoši...

[8] (pixy - Mail ) 26.12.2007, 00:05:03 [X] [D]
Pochopil jsem vaši narážku, Filipe & Arthure. It's my turn: http://schroedinger13.blogspot.com...