Co obnáší být kokotem

© Dave Barry, Miami Herald, 29. září 1996

Když jsem si před časem dával hamburger na zahrádce restaurace, startovali právě dva maníci své Harley-Davidsony, zaparkované tak pět metrů ode mne. Přirozeně, byli to harlejáři, takže rebelové – osamělí vlci, chlápci co Dělají Věci Po Svém, chlápci co nejdou s davem. Byl jsem si tím jist, protože měli na sobě ty samé džíny, vesty, boty, šátky, sluneční brýle, spony na páscích, tetování a (nejspíš) spodní prádlo, které nosí dalších zhruba 28 miliónů samotářských vlků na Harleyích.

A, pochopitelně, když už jednou nastartovali své stroje, tak museli strávit ekvivalent dvou semestrů sezením a túrováním, což byl tak ušidrásající zvuk, až jsem se bál, že mi hamburger seskočí z talíře a vyděšen prchne zpátky do kuchyně. Věřím, že spousta harlejářů tráví víc času túrováním motoru než opravdovým ježděním odněkud někam; občas se až divím, proč se obtěžují s nějakými koly pro své motocykly.

Možná máte také zkušenosti s útokem Túrujícího Harleye a možná jste se sami sebe ptali: Proč to ti lidé DĚLAJÍ? Jaký mohou mít důvod k tomu, aby tak obtěžovali všechny kolem sebe? Náhodou, oni MAJÍ důvod, a je to velmi dobrý důvod: Jsou to kokoti!

Netvrdím, že se všichni Harlejáři – někteří z mých přátel patří k harlejářům – vyžívají v tomhle protivném chování. Jen tvrdím, že ti, kteří se v něm VYŽÍVAJÍ, jsou kokoti. A nebojím se jim to říct, ani když jsou velcí a zarostlí a potenciálně nebezpeční. Nebojím se říct: "OK, pane Hlasitý Harlejáři, máte snad problém s tím, že vám říkám kokote? Chcete s tím něco UDĚLAT? Chcete vyjádřit svůj nesouhlas tím, že mi vyrejete dlouhou zprávu v morseovce do lebky montpákou? Tak proč – pokud máte koule – si to se mnou nepřijedete vyřídit OSOBNĚ do mého zaměstnání, 1600 Pennsylvania Ave., Washington, D.C.? Přijeď, jestli se nebojíš, tlusťochu! Na recepci zahni doleva!"

A taky bych rád řekl, když už jsem v tom, že je mi špatně z lidí, co parkují na místech pro invalidy, zejména tehdy, když sami nejsou invalidi. Víte o kom mluvím. Mnoho z nich má na skle nalepenou nálepku pro invalidy, kterou sehnali od přátel nebo příbuzných, nebo kterou kdysi dostali kvůli nějakým zdravotním obtížím, které už stejně dávno zmizely.

Mým koníčkem je sledovat auta, která se namáčknou na místo pro postižené a dívat se, kdo vyleze. Velmi často se, dle mých zkušeností, ti lidé jeví jako naprosto nepostižení: Žádný vozík, žádné berle, ani stopa po ochablosti. Uvědomuju si, že někteří z nich mohou mít problémy, například se srdcem, které nejsou vidět. Ale další, soudě podle rozvernosti jejich chůze, jedou na závody v desetiboji. Jejich jediné postižení je, že jsou kokoti!

Jestli něco v téhle zemi potřebujeme – a jsem ochoten na to zaplatit extra daň – tak to jsou elitní jednotky od Zdravotních Kontrol Lidí Co Parkují Na Místech Pro Invalidy, zařazené pod URNA. Jejich příslušníci by slídili ulicemi s gumovými rukavicemi na rukou a byli by vyzbrojeni rentgeny, tomografy, skalpely, vrtáky, pilkami a injekčními jehlami velikosti harpuny.

Jakmile by jednotka zjistila, že na místě pro invalidy parkuje někdo, kdo nemůže prokázat, že je postižený, musel by dotyčný nebo dotyčná okamžitě podstoupit několik hrozných pouličních vyšetření, prováděných statnými jedinci, kteří chodili na lékařskou fakultu maximálně čtyři hodiny, a to včetně oběda ("Hej, Norme! Cos říkal že jsou ledviny?") Tato vyšetření by zahrnovala vysvlečení donaha a odebrání tolika krve, orgánů a vzorků tkáně, že by to vystačilo na vytvoření dalšího člověka; pokud by jednotka objevila harlejáře, který túruje motorku na místě pro invalidy, zavedla by mu speciální dvacetimetrovou anální sondu zvanou "Tlustá Berta". Hlavní myšlenkou je to, že pokud byste nesměli parkovat na místě pro invalidy PŘED vyšetřením, určitě byste směli PO NĚM.

A co teprv lidé, co v restauraci vždycky vrací jídlo! (Já VÍM, že to nemá nic společného s těmi, co parkují na místech pro invalidy, ale nemohu si pomoct...) Je jasné, že pokud je jídlo opravdu MIZERNÉ a jestliže v něm pobíhají HLODAVCI, tak dobře, vraťte ho. Ale co když jste člověk, co své jídlo VŽDYCKY vrací a z KAŽDÉHO JEDNOTLIVÉHO CHODU tak dělá cvičení v zákaznickém ječení?

Je mi líto! Jste kokot! Obzvlášť vy, co nad účtem VŽDYCKY trváte na tom – a to i když si všichni objednali víceméně totéž – že je třeba spočítat PŘESNĚ váš podíl ("Dobře, já měl dietní Sprite, který je o padesátník levnější než ledový čaj...") a nakonec se rozhodnete, že pět procent je přiměřené spropitné, a tak nutíte své zaskočené přátele vydat víc peněz.

Poslouchejte pozorně co vám chci říct. Dejte si ucho až na monitor: VAŠI PŘÁTELÉ NESNÁŠÍ, KDYŽ ŠETŘÍTE NA DÝŠKU PRO ČÍŠNÍKA. POKUD BYLY SLUŽBY V POŘÁDKU, MĚLO BY SPROPITNÉ BÝT 15 PROCENT. JESTLI NECHCETE DÁVAT SPROPITNÉ, NECHOĎTE NA JÍDLO DO RESTAURACÍ.

A taky byste nikdy, nijak a v žádném případě neměli předběhnout někoho ve frontě, aniž byste ho požádali o svolení. A taky pokud mluvíte na lidi a ti před vámi couvají, tak je to proto, že jste PŘÍLIŠ BLÍZKO, jasný? TAK SE K NIM PŘESTAŇTE CHOVAT JAKO KDYBY BYLI PRŮHLEDNÍ!

Díky. A omlouvám se za všechna ta velká písmena. Jsem, co se týče velkých písmen, opravdu kokot.

Dne 17.06.2006

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (@Teo - WWW) 24.12.2007, 15:15:37 [X] [D]
Největší kokoti jsou ale ti, co jídlo vždycky zvrací... ;)

[2] (SB - WWW) 24.12.2007, 21:32:55 [X] [D]
V Belgii se spropitné vůbec nedává - takže všichni Bel. jsou dle autora kokoti?

[3] (Radek Novák - Mail ) 25.12.2007, 14:36:29 [X] [D]
[2]Ježís, a už je to tady

[4] (petiar - WWW) 20.03.2008, 19:06:14 [X] [D]
[3] - a navíc má tady opravdu hodně reklamy! :-))

Veľmi dobre som sa pobavil - trošku mi to pripomína štýl niekdajšej Vosy na jazyku - pamätáte si niekto na ten blog?