Neobsahuje názory Henryka Laholy

Smlouvy na software

Pár informací, které se vám mohou hodit, pokud píšete software nebo pokud si jej necháte vytvářet.

Na úvod: Nejsem právník ani účetní. Informace zde volně cituji z knihy Z kodéra vývojářem (autor Mike Gunderloy, vydal Computer Press). O knize jsem se zmínil ve fóru na Webtrhu, a protože si myslím, že by tyto informace mohly zajímat i další lidi, dávám je sem.

Především: Smlouva není buzerace ani nic podobného, smlouva má hlavně chránit obě strany, tedy jak tvůrce, tak jeho zákazníka. Někdy stačí sepsat jen tu nejjednodušší smlouvu o dílo, jejíž vzor se povaluje všude možně na internetu, a problémy se nevyskytnou. Na druhou stranu je vždy riziko, že pohled programátora a pohled zákazníka se bude lišit v základních věcech, to co zákazník považuje za "samozřejmé" může připadat programátorovi nesmyslné a vice versa. Zákazník může po programátorovi požadovat např:

  • Kopie zdrojových kódů
  • Exkluzivní vlastnictví na zdrojový kód (takže vývojář nemůže žádnou jeho část použít v jiném projektu)
  • Poplatek za to, že vývojář aplikaci prodá někomu jinému
  • Právo vytvářet kopie aplikace a dál je prodávat
  • Právo zakázat vývojáři prodej aplikace zákazníkovým konkurentům 
  • Patenty, obchodní značku a autorská práva na jakékoli nové objevy, které vývojář v průběhu tvorby aplikace učiní
  • Vlastnictví jakéhokoli zdrojového kódu, který vývojář za dobu trvání smlouvy napsal, bez ohledu na to, jestli byl napsán pro tohoto zákazníka 

a další věci. Všeobecně platí, že zájmem programátora je dát co nejméně a zájmem zákazníka získat maximum toho, co mohou získat. Je proto rozumné už před započetím prací sepsat smlouvu, kde budou tyto věci výslovně zmíněny.

Do smlouvy lze dát cokoli, co neodporuje právnímu řádu, a stejně jako budou mít své představy autoři, tak budou mít své představy i jejich zákazníci. Pravděpodobně bude potřeba o dobré smlouvě trochu vyjednávat. I když to programátoři považují za nudnou a otravnou činnost, která je odvádí od toho zajímavého, tak by si měli uvědomit, že dobrá smlouva chrání před možnými budoucími nesnázemi. Bez smlouvy můžou mít obě strany naprosto rozdíálné představy o tom, co má být výsledkem a co se zákazník chystá zaplatit. Zásadní pravidlo proto je: Bez smlouvy nepracovat!!!

Vývoj SW je tvorba autorského díla a jako taková má určitá specifika. Ve smlouvě by měla tato specifika být zohledněna. Co by mělo tedy ve smlouvě, krom standardních náležitostí, být (s ohledem na to, že jde o vývoj SW, ne o vyrobení pomlázky z proutí)?

  • Popis výsledného produktu. Co bude dodáno, jak ve smyslu funkce, tak ve smyslu fyzickém: Budou předány zdrojové kódy, vývojová dokumentace, uživatelská dokumentace, nějaká kombinace toho všeho? Pokud to na začátku nelze definovat, je dobré dát do smlouvy klauzuli, která výslovně umožní doplňovat přílohy uvádějící dohodnuté výsledné produkty a termíny dodání
  • Důvěrnost. Je dobré zajistit, aby bylo jasno, kdo jaké informace považuje za důvěrné – a to jak z jedné strany, tak z druhé strany. Nejen zákazník může požadovat mlčenlivost o tom, co programátor vyvíjí a pro koho; totéž může požadovat i programátor. Pokud např. práce programátora zahrnuje i nějaké techniky, které nechce zveřejnit, je dobré uvažovat i o samostatné dohodě o utajení, kterou by měly strany podepsat dřív, než vůbec začnou jednat o podrobnostech realizace. Tím bude zajištěno, že tajemství bude chráněno i v případě, že smlouva o dílo nakonec nebude podepsána. Co třeba takový detail, zda autor má právo uvést projekt ve svém profesním portfoliu?
  • Popis postupovaných práv.  Klíčovou otázkou je, co zákazník kupuje. Zda kupuje software samotný, nebo zda kupuje neomezenou licenci na jeho užívání. Neomezená licence je výhodná pro tvůrce, protože umožní prodávat ten samý (nebo odvozený) produkt dalším zájemcům (a může si dovolit požadovat nižší cenu). Lze sjednat ale třeba i kompromisní řešení, např. exkluzivní právo na používání po určitou dobu nebo pro určitou oblast. Zákazník může např. požadovaty možnost sublicence, tedy prodej licence dalším subjektům.
  • Vlastnictví zdrojového kódu. Programátoři běžně pracují s vlastními knihovnami a vlastními komponentami opakovaně, používají stejný kód v různých programech. Smlouva by měla jasně konstatovat, že vlastnictví těchto komponent zůstává vývojáři, dokonce i když je celá aplikace jako taková vlastnictvím zákazníka. Je dobré rovněž specifikovat, jak budou tyto části ve zdrojovém kódu označeny. Lze např. i dohodnout, že autor může části kódu použít v jiných projektech.
  • Autorská práva, obchodní tajemství a patenty. Toto je oblast, kterou je třeba doladit dřív, než dojde k nějakým případným sporům. Jedna z možností je dohodnout předem pro zákazníka nevýlučnou licenci na cokoli, co vývojář v rámci práce vytvoří a co by mohl v budoucnosti patentovat.
  • Omezení činnosti zákazníka. I tady platí, že je lepší se předem dohodnout než později dohadovat. Co sem patří? Např. požadavek na to, že zákazník nebude dělat dekompilaci či reverzní inženýrství programu. Že nebude instalovat SW na větší než dohodnutý počet počítačů. Že nebude program prodávat dalším společnostem, vytvářet odvozená díla či vytvářet kopie za jiným účelem než zálohování.
  • Prostředky pro řešení sporů. Měli byste si předem ujasnit, jak budete řešit případné spory. 

Rada na závěr: Pokud se nejedná o jednorázovou zakázku, nechte si od právníka sepsat koncept takové smlouvy, a ten předložte druhé straně jako základ k vyjednávání.

I když vám může připadat nevhodné se o takových věcech bavit a může vám připadat, že tím svého partnera odradíte, tak je lépe takové věci probrat hned na začátku. Pokud je partner rozumný, bude mu jasné, že chcete o těchto věcech vyjednávat a dojít ke shodě. A pokud rozumný není, tak je lépe to zjistit dřív, než začne práce, než se pak dohadovat u soudu. 

Dne 15.02.2008

Twittni

Přidej do: Přidat na Conota Linkuj si ! asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (klok - WWW) 16.02.2008, 09:59:35 [X] [D]
No dobre, tak je se uz dokopu abych si ji dosel koupit.... ;-)

[2] (Radek Hulán - Mail - WWW) 16.02.2008, 10:51:24 [X] [D]
Pokud neexistuje žádná smlouva, je to velice nebezpečné pro nabyvatele, je tu autorský zákon, a co on přesně získává bez jasné smlouvy? A jak jej skutečný autor může "vydírat"? Mimořádně snadno, opakovaně, kdykoliv. Může třeba požadovat poplatek za každé jednotlivé užití díla každý den. Může cokoliv... Platí to samozřejmě i pro zaměstnance, jako skutečné autory firemního SW.

V současném právním řádu má (zvláště u zaměstnance už to moc selský rozum nebere) autor absolutní práva a platící strana téměř nulová práva.

Chránit je potřeba zejména **sám sebe jako zadavatel**.

[3] (Radek Hulán - Mail - WWW) 16.02.2008, 10:53:12 [X] [D]
Tedy, rada na závěr by měla znít: VŽDY si nechte si od právníka sepsat koncept takové smlouvy, a ten předložte druhé straně jako základ k vyjednávání. Obzvláště, pokud nejste autor ;)

[4] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 16.02.2008, 13:56:55 [X] [D]
[2] V současném právním řádu má zaměstnavatel automaticky všechna práva ke všemu, co zaměstnanec v rámci pracovního poměru vytvoří; tam je to přesně naopak.

Smlouva je důležitá pro obě strany, jak pro autora tak pro nabyvatele. Čas ušetřený na sepsání smlouvy nemá hodnotu ani těch standardních tří nasraných telefonátů po skončení díla.

[5] (karf - Mail - WWW) 16.02.2008, 21:30:22 [X] [D]
[4] jen doplním, že stejný implicitní přechod výkonu majetkových autorských práv na objednatele platí i při vztahu fyzická osoba - právnická osoba, aniž by se jednalo o skutečný zaměstnanecký vztah. Častý případ u "freelancerů".

Ještě bych dodal jeden celkem důležitý bod smlouvy, a sice vymezení odpovědnosti za vady díla.

A ještě jedna poznámečka: držel bych se raději termínu výhradní/nevýhradní licence (namísto neomezená či nevýlučná), přece jen je to termín, jehož význam je definován autorským zákonem.

Jinak pěkný a užitečný článek.

[6] (Radek Hulán - Mail - WWW) 17.02.2008, 01:47:16 [X] [D]
[4] v tom případě můj právník už celé roky dává to smluv věci, které tam nemusí být :) Ale ono to neškodí...

[7] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 17.02.2008, 02:14:35 [X] [D]
[6] Netuším co tvůj právník dává do smluv, ale: Neškodí... :) Patřičné ustanovení aut.z. začíná slovy "Není-li sjednáno jinak", takže říct, že opravdu není sjednáno jinak, uškodit nemůže.

Cituji: "Není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo)" a "Počítačové programy a databáze, jakož i kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele."

Poplatky za užití, které zmiňuješ, patří do oblasti autorského práva majetkového, takže autor programu je nemůže po zaměstnavateli (zákazníkovi) požadovat, pokud vytvořil SW na smlouvu či v rámci zaměstnaneckého poměru; v takových případech vykonává majetková práva, jak napsáno, zaměstnavatel (není-li sjednáno jinak, a ono jinak sjednáno nebývá).

[8] (http://petr.kadlec.myopenid.com/ ) 18.02.2008, 17:25:47 [X] [D]
[7] Jenže toto ustanovení patrně není „tranzitivní“. Všimněte si, že autorská práva zaměstnavatel (resp. objednatel) jen „vykonává“, nepřecházejí na něj (což ani nejde, osobnostní práva jsou nepřevoditelná a nezcizitelná). Pokud jste freelancer a na objednávku pro někoho vyrobíte software, je to jasné. Ale pokud si objednáte u nějaké firmy na zakázku software, který vytvoří _zaměstnanci_ této firmy, pak AFAIAA _neplatí_, že jste automaticky vykonavatelem autorských práv k tomuto software, tím je stále ten zaměstnavatel, se kterým to musíte vyřešit smluvně. (IANAL, tohle alespoň teoreticky platilo před nějakou dobou, je možné, že poslední novely AZ to upravily, už jsem to nějakou dobu nezkoumal, protože se mě to moc netýká.)

[9] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 18.02.2008, 17:41:40 [X] [D]
[8] Píšete: Všimněte si, že autorská práva zaměstnavatel (resp. objednatel) jen „vykonává“, nepřecházejí na něj (což ani nejde, osobnostní práva jsou nepřevoditelná a nezcizitelná). Dovolím si upřesnit: Autorská práva se skládají z práv osobnostních (nepřevoditelná, nezcizitelná) a z práv majetkových (právo dílo užívat, šířit, požadovat poplatky za užití apod.) Zaměstnavatel vykonává MAJETKOVÁ práva.

Stran tranzientnosti majetkových práv na další subjekt si nejsem zcela jist, předpokládám, že záleží na typu smlouvy. třeba se vyjádří někdo honěný v autorském právu.

[10] (Mormegil [openID] ) 18.02.2008, 23:34:07 [X] [D]
[9] Já tomu dualismu rozumím, proto jsem se také zmiňoval o osobnostních, ale uznávám, že jsem tu zkratkovitost trochu přehnal.

Co se týká tranzientnosti smluv, někdo honěný už se vyjádřil třeba na http://www.lupa.cz...na-objednavku/