O občanské společnosti

Ptal se mladý mnich mistra: "Mistře, co je to buddhismus?" Mistr mu odpověděl: "Už jsi jedl? Tak si umej svou misku!" (z archivních zápisků)

Píšu materiály o budoucnosti blogovacích systémů na další dva roky a velmi mě bolí záda. Každých pět minut u klávesnice je pro mne utrpení. Takže vám sem hodím další z článků, které jsem napsal kolem roku 2005 do šuplíku s tím, že je někdy dopíšu. Nedopsal jsem z pochopitelných (misantropických) důvodů. Nabízím je v neučesané a surové podobě, as-is, without any warranties.

---

V demokratické správě věcí veřejných vítězí taková řešení, která jsou většinová nebo kompromisní, tedy řešení, s nimiž je vždy někdo více či méně spokojen a někdo více či méně nespokojen. Bez ohledu na to, jaké řešení bylo vybráno a jak se k němu došlo je však potřeba, aby jej zainteresovaní akceptovali. A zde může nastat problém, když přehlasovaná menšina toto řešení neakceptuje a napadne výsledky rozhodování i proces rozhodování, označí jej (ta ironie!) za nedemokratický a často se opře pouze o své přesvědčení, že když jsou v menšině, tak jsou v právu. (Myšlenková zkratka. Lze ji vyjádřit přesvědčením, že prosazování názoru většiny rovná se pošlapání práv menšiny.)

Velmi často je podobné jednání bohužel podepřeno pojmem "občanská iniciativa", "občanská angažovanost" a "občanská společnost". Vede to k prostému důsledku: Profanaci čehokoli s přívlastkem "občanský". Pojem "občanská společnost" je dnes bohužel často pouhým štítem pro iniciativu menšin, které se svými názory neuspěly standardní demokratickou cestou, a snaží se prosadit cestou diktátu z pozice menšiny. Udělají myšlenkový veletoč: z faktu že rozumný názor bývá v menšině odvodí, že menšina znamená rozumný názor. Často k tomu používají vyhrocenou rétoriku, kde se to jen hemží slovy jako je "pošlapání demokracie", "právo", "ohrožení svobody" či "cenzura". Za "občanskou angažovanost" se tak schová třeba i Šinágl, jehož chování není nepřijatelné proto, že je ostře antikomunistické, ale proto, že je psychopatické. Schovají se za něj i mladí ekologičtí aktivisté z Prahy, kteří protestují proti obchvatu Plzně či různé party bojovníků za zachování kdečeho...

Mně osobně je myšlenka občanské společnosti a občanské angažovanosti velmi sympatická. Ale dávám přednost její nehysterické podobě, která by se dala vyjádřit zhruba takto: Nejlepší forma starosti o věci veřejné je starost o věci své. Zastávám totiž názor, že bude-li se každý starat především o to, co je jeho starostí, a bude-li se to snažit zlepšit, bude tím zlepšovat i věci veřejné. Veřejné je to, co z našeho soukromého přesahuje za dveře bytu. A veřejné věci jsou jen ty části soukromí, co přesahují z bytu mého, vašeho a ostatních, nic víc a nic míň.

Z tohoto přesvědčení vyplývá i můj odpor ke všem "profesionálním aktivistům", co si "občanskou společností" futrují kušnu a je jim jedno, zda svou mantru "nedemokratické – ohrožení svobody – cenzura – bezpráví" opakují ve sporu o Temelín, o dálnici či jen tak "o politice". Má představa "občanské společnosti" je totiž jiná. Téměř až buddhistická...

Roztřídím svůj odpad před tím, než ho vyhodím, i když z toho nic nemám. Zasadím strom, i když nebudu sedět v jeho stínu. Zavěsím kafe, když na to mám, i když ho nebudu pít. Shrabu sníh z chodníku, i když ven skoro nechodím. Nezvolím politika, který pro mne nic neudělal. Když někde hoří, volám HOŘÍ! a když můj volený zástupce lže, tak řeknu že lže. Když se rozhoduje o věcech, které se mě týkají a mám k nim co říci, řeknu to. Když k nim nemám co říci, mlčím. Když je někde zákaz vjezdu, nejedu tam. Když mám právo zeptat se, tak se zeptám. Snažím se vyhýbat blbcům.

Nic velkého ani světoborného, že? Úplně obyčejné věci, Fulghumovský seznam hadr.

A je tohleto ta správná angažovaná občanskost?

A CO JINÉHO BY TO MĚLO BÝT, když ne toto? Hysterické akce greenpissů či psychopatické štěkání Šinágla nebo Hedvíčka? Uječená proklamativní "starost o blaho všech ostatních"? Svatá prostoto! Dokážete na TAKOVOU "občanskou společnost" aplikovat Kantův imperativ?


--- Odstavce spadlé pod stůl


Z prostého faktu, že vynikající řešení bývají často podporována výraznou menšinou vzniká mylný dojem, že menšina znamená zároveň vynikající řešení, jakoby menšinovost názoru znamenala jakési mimoděčné potvrzení jeho kvality. Menšinovost je sice potvrzením výjimečnosti, ale nikoli kvalit. Výjimečnost neznamená nadstandard, znamená pouze nestandard. Ve velmi zjednodušené podobě lze tuto tendenci pozorovat např. u filmů: Když je film "pro většinové publikum", nebývá umělecky příliš náročný. Umělecky náročné filmy mají jen pár diváků. Jakýmsi přesmykem se v hlavách mnohých vytváří zároveň opačný dojem, že film, který má pár diváků, musí být umělecky náročný. (Více o podobných přesmycích viz Udržitelná kráva).

Je velmi lákavé (a také často pozorovatelné) na otázku: "Proč na váš film (knihu, hru, výstavu...) lidé kašlou?" odpovědět poukázáním na to, že umělecky náročná díla mají jen málo příznivců ("Oni nám ti diváci nedorostli a stále radšikoukají na škvár"). To je samosebou fakt, ale v tomhle případě může podobná odpověď sloužit i k zastření faktu, že konkrétní dílo je přeukrutná sračka, kterou neocení ani snob. (Konkrétně u umění je situace nyní natolik vygradovaná, že prosté posouzení konzumentem nestačí, ale téměř každé dílo potřebuje vykladače, který konzumentům vyloží, v čem spočívá ta úžasná uměleckost – hrozí totiž nebezpečí, že konzument nepochopí a neocení...)

Totéž platí i například v oboru myšlenek a jejich projevů. Výrazní myslitelé byli (a jsou) často neoblíbení pro to, jaké myšlenky a jakou formou sdělovali. Je proto nabíledni, že kdekterý neoblíbený žvanil a prudič bude svoji neoblíbenost vydávat za průvodní znak výrazného myslitelství. "Být problémový" je často zaměňováno za "být významný". Stejně tak bývá chudoba spojována s charakterovou kvalitou a naopak bohatství se špatností, aniž by takové spojení mělo oporu v realitě. Kdekterý chuďas má charakter tak ryzí, že jej prodá za stovku...

Lze se pak divit, že jsou-li mediálně nejvýraznějšími představiteli tzv. "občanské společnosti" party ekologických aktivistů (neplést s lidmi aktivními) či Hučínovci (neplést s Hučínem), tak spojení "občanské cokoli" je tak akorát silné emetikum?

Dne 15.04.2008

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (@Teo - WWW) 15.04.2008, 16:14:01 [X] [D]
Kua, nechci bejt vztahovačnej, ale ten neoblíbenej žvanil a prudič... to je o mně?!? ;p

[2] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 15.04.2008, 16:35:10 [X] [D]
[1] Ty přeci vydáváš svou neoblíbenost a prudičství za znak svého blbství, ne? ;)

[3] (klok ) 15.04.2008, 17:02:29 [X] [D]
to mi pripomina muj oblibeny bonmot: Jsi naprostu uzasny(a) a jedinecny(a), ostatne jako kdokoliv jiny.

[4] (Tonda - Mail - WWW) 15.04.2008, 20:30:37 [X] [D]
Zaujaly mě odstavce spadlé pod stůl. Hodí se k tomu úryvek z jedné z knih Červeného trpaslíka, kde je něco takovýho: Důvodem válčení a vůbec sporů mezi lidmi je, že si každý člověk o sobě myslí, že je dokonalý super inteligentní jedinec a všichni ostatní úplný debilové.

Musím potvrdit, že jsem nějaký čas byl stejného názoru. :D Teď jsem ale přešel na: Já jsem debil a všichni kolem mě jsou dokonalý. Věřte, že vycházím s lidma daleko líp a nemusim řešit blbosti. :))

[5] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 15.04.2008, 20:40:47 [X] [D]
[4] To, že cca 70% populace jsou kreténi (50% pak naprostí kreténi) je známý fakt. Otázka je, jak se k tomu člověk postaví. A odpověď často záleží na tom, jak daleko od nich člověk je... :)

Věřte, že vycházím s lidma naprosto báječně od té doby, co jsem začal praktikovat jednoduchou metodu: "Vyjít spolu? Vaše starost!" Razantně se snížil počet lidí, s nimiž se stýkám, tudíž nejen že nemusím řešit kraviny, ale navíc mi zůstává i víc volného času, který jsem dřív promarnil v nějakých sociálních interakcích...

[6] (@Teo ) 15.04.2008, 20:48:30 [X] [D]
[2] Já ne, to O-N-I ! ;p

[7] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 15.04.2008, 21:02:02 [X] [D]
[6] Jak jsem jen mohl zapomenout... (Smajlík-do-čela-se-bušící) Přece ONI!

[8] (Petr Staníček - Mail ) 15.04.2008, 22:16:06 [X] [D]
Jj, Kantuv imperativ. Na ten se da napasovat vsechno. Je to univerzalni filosofie.

Ale Arthure, pojem "zavesim kafe" mi budes muset vysvetlit. Ctu to ponekolikate zleva i zprava, ale smysl mi to nedava. :-o

[9] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 15.04.2008, 22:42:15 [X] [D]
[8] Opravdu? Dokážeš si představit, kdyby zmiňované "občanské společnosti" napasovaly ten imperativ na své počínání? Dokážeš si představit, že by třeba iProtest tvrdil, že jejich chování je tou maximou, jíž by se měli řídit ostatní?

A zavěšený kafe je prostá věc. Cituju: "Nakonec jsme si vzpomněli na jednu malostranskou kavárnu, kde funguje princip zavěšeného kafe. Víte, v čem spočívá? Host, který si přijde vypít kafe, může, má-li chuť a finanční prostředky, zaplatit jedno kafe navíc pro toho, kdo půjde kolem, bude mít chuť na kafe, ale nikoli finanční prostředky, aby si ho mohl koupit." Dále viz fejetony Jana Buriana.

[10] (Petr Staníček - Mail ) 15.04.2008, 23:35:21 [X] [D]
[9] Oops! Já pochopitelně myslel "všechno DOBRÉ"!

Ad "zavěšený kafe" - aha, slyším prvně, neznal jsem. Nicméně princip, umně dovedený ad absurdum, znám až nepříjemně dobře. :(

[11] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 15.04.2008, 23:48:53 [X] [D]
[10] Pokud tedy správně chápu, kam míříš tím nepříjemným u zavěšeného kafe, tak: Ano, pražská kavárna stejného jména nakonec musela zavřít. Nevím jestli to bylo proto, že zavěšujících bylo míň než zavěšenéhochtivých... Jinak připomínám teorii her, podrazáky a altruisty a ty další věci (a ja sprostá...) ;)

[12] (Medcin - Mail ) 17.04.2008, 08:43:05 [X] [D]
[11]Ne, musela zavřít proto, že tam bylo strašně živo po 22. hodině a nájemníci bydlící nad 'kavárnou' si pochopitelně stěžovali.

Co jsem tam chodil (~1993), tak si nepamatuju, že by tyč na předplacené hrnky byla prázdná.