Misantropův slabikář politický

Komentované výpisky z četby. O dělení na pravici a levici. Proč měli komunisti tak rádi masové akce a proč je pravice závislá na silných osobnostech? A proč je tento rozpor, bez ohledu na současnou politickou situaci v ČR, zásadní, nepřekonatelný a přitom potřebný?

Kdysi jsem chodíval pěšky z vlaku domů, sedm kilometrů a v noci. To si člověk tak jde a přemýšlí si o nesmrtelnosti brouka. Pamatuji se na to, že jsem si jednou během onoho planého času stráveného chůzí uvědomil dualitu světa. Neznaje filosofických klasiků a jejich terminologie jsem si to pojmenoval jako rozpor mezi činností a stavem. Už si to moc nepamatuji, můj světonázor se od té doby poněkud vyvinul a posunul, ale matně si vybavuji, že v dvojicích protikladů se mi dařilo nalézat vždy stejný jev: Jeden protiklad byl činnost (pohyb; sloveso), druhý stav (hmota, věc; podstatné jméno). Třeba světlo a tma. Světlo je pohyb, tma je klidový stav. Jak říkám: Nesmějte se. Jsem v této oblasti autodidakt a netuším, který ze starých Řeků přesně tohle už dávno popsal. Netvrdím, že jsem objevil něco nového či světoborného – to byste museli zažít ty nudné pěší cesty, abyste pochopili... ;)

Před nedávnem jsem četl pojednání, které (vlastně která) se mi velmi líbilo (vlastně líbila). Je toho na odkazované stránce víc, já mám na mysli to od Romana Jocha, nazvané Levice a pravice: Tři pojednání. Budu si zde citovat a prokládat vlastními postřehy či komentáři, které jsou zaujaté a rozhodně ne nestranné.

Podle empirického dělení politického spektra dle Romana Jocha je základní otázkou co, proč a jak má stát (politická reprezentace prostřednictvím státních institucí) činit s hospodářstvím.

Tato otázka dělí politické spektrum na dvě formace (v každé jsou názory proměnlivé intenzity – od umírněných až po vyhraněné): Jedna tvrdí, že primárním úkolem státu je pečovat o materiální blahobyt občanů a zajišťovat ho, že stát má aktivně zasahovat do ekonomiky za tímto účelem a rovněž za účelem větší materiální rovnosti, která je žádoucím ideálem; zároveň tvrdí, že zásahy státu do ekonomiky jsou toto všechno schopny zajistit. Druhá tvrdí opak, tj. že není primárním úkolem státu zajišťovat materiální blahobyt svých občanů, že stát nemá zasahovat do ekonomiky a že materiální rovnost občanů není nutně žádoucím ideálem. První formace je v dnešní době nazývána levicí, druhá pravicí. (...) Levice zde vystupuje jako pozitivně formulované krédo a pravice jako jeho negace, jako negativní odlitek levice. Proto je na pravici, aby vysvětlila svůj nesouhlas s pozitivně definovaným ideálem. Onen nesouhlas je založen na třech pilířích: a) nesouhlas s obsahem kréda, b) přesvědčení o nemožnosti jeho realizace, c) přesvědčení o škodlivosti pokusů o jeho realizaci.

A) Levice se domnívá, že materiální rovnost je ideálem sama o sobě. Žádoucnost tohoto ideálu je jedním z axiomů levice – levice nikde nedokazuje, proč je zmírňování materiálních rozdílů žádoucím ideálem. Tento ideál je ospravedlňován emotivně, čistým poukazem na jeho hodnotu. Pravice se nedomnívá, že materiální rovnost je nutně žádoucím ideálem. Rozdíl v hodnocení vhodnosti ideálu materiální rovnosti je dán odlišnými koncepcemi spravedlnosti v podání levice a pravice. Podle levice je spravedlnost vlastností stavu, zatímco podle pravice je spravedlnost vlastností činu a konání; levici stačí jediný pohled na stav společnosti, aby mohla konstatovat, zda je to stav spravedlivý nebo nespravedlivý. Tím kritériem je nerovnost – je-li ve společnosti značná materiální nerovnost, je společnost nutně levicí označena za nespravedlivou. Podle pravice samotný stav společnosti – bez ohledu na to, zda je to společnost materiálně naprosto rovná nebo zda jsou v ní do očí bijící materiální nerovnosti – nic nevypovídá o její spravedlnosti. Spravedlnost se podle pravice vztahuje na konání; spravedlivý je tedy ten stav, který je důsledkem spravedlivého konání, naopak nespravedlivý je ten, k jehož vzniku vedlo konání nespravedlivé. 

Vida, dualita činnost – stav v praxi.

B) Levice je přesvědčena o tom, že státní řízení ekonomiky, nebo alespoň státní zásahy do svobodné ekonomické aktivity občanů, jsou schopny nejen vyrovnávat materiální rozdíly ve společnosti, ale navíc i zajistit vytváření většího bohatství pro celou společnost a jeho stálejší růst, než by toho byla schopna ekonomika státem neregulovaná. (...) Pravice se domnívá, že empirická fakta i ekonomická teorie tomuto přesvědčení odporují. Podle pravice státní řízení ekonomiky či její regulace mohou sice vést k rovnoměrnějšímu rozdělení bohatství, vedou však zároveň k jeho celkově menší produkci, ke stagnaci hospodářství a (nebo) k inflaci a celkovému úpadku, který nakonec postihne především ty nejchudší vrstvy obyvatelstva. Pravice se domnívá, že stát, státní aparát, úředníci a plánovači nemohou mít nikdy dostatek nutných informací o aktuálním stavu ekonomiky, aby mohli vydat racionální direktivy pro regulace a státní investice, které by se ukázaly být prospěšné.

Levice jako sociální inženýrství a státně nadirigované blaho skrze moudrý plán. Praxi jsme viděli, přesto někteří lidé stále věří, že problém byl v lidech, nikoli v systému.

C) (...) Pravice začala tvrdit, že samotné dobré záměry levice a její dobře míněné státní programy mají nepředvídané důsledky – a to značně negativní – především na ty, kterým chtěly pomáhat – chudé a lidi v nouzi. Podle pravice tyto sociální programy uvrhují jejich klienty do stavu hluboké a nezvratné chudoby, a do tohoto stavu uvrhují především jejich potomky. Tyto sociální programy vyvolávají u svých příjemců stav trvalé závislosti právě na státu a jeho programech a zabíjejí v nich ty návyky a dovednosti, které by jim umožnily odrazit se ode dna a trvale zajišťovat živobytí sobě a svým rodinám. Navíc garance sociálních podpor vede k rozpadům rodin, ve kterých již funkce otců-živitelů není nenahraditelná – je zde totiž otce zastupující stát. Vyrůstá nová generace bez otců, která je již v trvalé závislosti na státní péči, protože v neúplných rodinách nebyla naučena disciplíně, pracovitosti a těm návykům, které jí umožní nalézt zaměstnání. Tím se začarovaný kruh uzavírá a spirálovitě se opakuje na nové, ještě bezperspektivnější úrovni. Jinými slovy, představy o primární povinnosti státu pečovat o materiální blahobyt občanů tyto občany – především ty nejchudší – korumpují a vyvolávají v nich novou iluzi o povinnostech, možnostech a schopnostech státu o ně pečovat.

Komentovat netřeba. Příklad? Ale notak, nejsme přeci rasisti, že... ;)

Roman Joch dál zmiňuje dělení na pravici a levici z hlediska filosofického, na základě odlišného chápání lidské přirozenosti. 

Levice i pravice dávají odlišné odpovědi na otázky typu: Existuje stálá, neměnná, metadějinná lidská přirozenost? Anebo je lidská přirozenost v dějinách proměnlivá a tedy i změnitelná? Do jaké míry je člověk dobrým? Má svobodnou vůli? Pravice zastává židovsko-křesťanské pojetí člověka, jeho přirozenosti a osudu v dějinách, levice je ztělesněním nesouhlasu s tímto pojetím.
Pravice se domnívá, že existuje něco jako neměnná lidská přirozenost. Domnívá se, že lidská přirozenost je stálá, nezměnitelná a – což je velmi důležité – není příkladně dobrá. (...) Kromě toho, že lidská přirozenost je neměnná (...), je obdařena i svobodnou vůlí. (...) Člověk je schopen svobodné volby z těch alternativ, které se mu nepřetržitě nabízejí, tuto volbu také činí a proto za to, co si volí, nese stálou odpovědnost. (Toto) pojetí člověka je tedy pojetím bytosti polární – rozprostřené od vlastní nedokonalosti až k perfektnímu ideálu dobra, který je poznatelný (ať již zjevením nebo rozumem), a svobodně si volící dobro nebo zlo. (...) Volba je jeho a nese za ni plnou odpovědnost. 

Proti této představě člověka protestuje moderní levice, jejímiž duchovními otci byli kontinentální osvícenci. (...) Všechny tyto myšlenkové proudy a všichni tito myslitelé nesouhlasili s tezí, že "lidská přirozenost je stálá, neměnná a není ideálně dobrá". Tvrdili, že člověk je buď od své přirozenosti dobrý (osvícenci, Rousseau, Freud), a zlo, které ve společnosti existuje, je důsledkem vnějších společenských sil, vazeb a jevů, které korumpují dobrou lidskou přirozenost, anebo zastávali názor, že člověk nemá žádnou pevnou přirozenost a je jen funkcí vnějších sil, které ho formují, či – lépe řečeno – determinují jeho přirozenost (ekonomických sil u Marxe, stavu poznání u Comta). Změnou těchto sil dojde i k zásadní změně podstaty člověka. Obě koncepce se shodují v tom, že člověk je potenciálně dobrý, je změnitelný k lepšímu – a to buď osvobozením jeho původní, dobré přirozenosti od špatných nánosů společnosti (majetkových vztahů u Rousseaua, konvencí a morálních zákazů u Freuda), anebo změnou vnějších vztahů ve společnosti (ekonomických sil u Marxe, dokonalostí vědeckého poznání u Comta) – tedy vytvořením jeho nové, lepší přirozenosti. 

Tedy zásadní rozpor: Buď má člověk svobodnou vůli a je za své konání odpovědný, nebo je svobodná vůle pouhou fikcí a veškeré rozhodování je výslednicí společenských vlivů.  Jak o kus dál vyvozuje Joch: 

Levice, přesvědčena o tom, že lidská přirozenost je determinována vnějšími společenskými vztahy a silami, musí přijít k závěru popření svobodné vůle člověka. Svobodná vůle člověka je slučitelná pouze s představou neměnné lidské přirozenosti – tedy s představou, že přirozenost člověka není determinovaná prostředím, ve kterém žije. Je-li však člověk funkcí svého prostředí, jsou nutně jeho nejvlastnější preference, pocity, sentimenty a volby rovněž funkcí jeho okolí. Tedy jeho vědomí je rovněž odrazem vnějších vztahů a sil. Vzhledem k tomu, že aktuální člověk ještě není naplněním své potenciálně dobré, kvalitativně lepší přirozenosti než je ta stávající, není to ještě člověk s velkým Č. Je ještě nedokonalým člověkem, jeho vědomí je falešným vědomím a jeho volby jsou pokřivené. Jeho svoboda konání je svobodou nedokonalou, protože zatím ještě neúplnou. Tu bude mít až nový člověk s dobrou přirozeností po společenské transformaci. Podle toho svobodná volba aktuálního člověka není až tak vzácnou hodnotou – lze ji, v zájmu dosažení lepšího člověka s nefalešným vědomím, ignorovat či porušovat. A to je obhajoba totalitarismu: úkolem dne je vykonat radikální společenskou transformaci, jejímž výsledkem bude nový, lepší člověk. Překáží-li tomu svobodné preference reálných lidských bytostí, lze je znásilnit v zájmu skutečného prospěchu těch, jejichž vědomí je nyní pokřivené v důsledku špatných společenských vztahů. ím není rozhodně řečeno, že každý člověk z levice je totalitářem. Levicové předpoklady ale umožňují dovedení závěrů až k obhajobě totalitarismu. Pravice naopak, i když pochopitelně může být autoritářská, vůbec nemůže – z principiálních důvodů – být totalitářská. Oba totalitní režimy 20. století patřily tedy k intelektuální levici.

A já dodávám, že jedno z nejlepších komunistických eskamotérských čísel bylo překvalifikování nacismu na pravici.

Totalitarismus a utopismus jsou dovedením levicového smýšlení k nejzazší mezi, kterou levicové předpoklady umožňují. Považuji za důležité ještě jednou zopakovat, že netvrdím a ani nechci tvrdit, že každý příslušník levice je nutně utopistou nebo totalitářem. Tvrdím pouze, že levicové pojetí člověka jak utopii, tak totalitu umožňují, a že všichni utopisté a totalitáři sdíleli toto pojetí. Pro každou levici – a to i pro demokratickou – je však příznačné vkládání velikých nadějí v možnost učinit lidi šťastnými politickou manipulací, pozitivní akcí státu. Levice je přesvědčena, že existuje-li nějaký společenský problém, je nutně řešitelný, a to především státními programy. (...) Řešeními levice jsou kromě státních programů a utrácení peněz daňových poplatníků na odstraňování společenských problémů i víra ve všemocnost racionálního poznání a vzdělání. Existují-li ve společnosti různé předsudky a negativní jevy – rasismus, netolerance, chudoba, kouření, AIDS, drogy, cokoliv, je nutné poskytnout lidem racionální poučení, jakousi technickou instruktáž, jak se mají chovat, a oni se pak budou chovat racionálně. Společenský problém se vyřeší. 

Nemám co bych dodal. Přesně tak bych to napsal, kdyby mě to napadlo! :)

Hezká je i aplikace tohoto přístupu na otázky zločinu a trestu: Pravice se domnívá, že člověk jakožto bytost zatížená nezměnitelnou nedokonalostí má tendenci konat špatně a někdy tato tendence převáží nad racionálními úvahami a výchovou vybudovanými zábranami. Člověk má nicméně současně svobodnou vůli a neexistuje možnost konání, kterou by člověk nemohl svobodně odmítnout; za konání, které činí, je tedy zodpovědný. Proto i zločinec je za svůj zločin zodpovědný a zaslouží si trest. Smyslem trestu je potrestat; chápání trestu pravicí je chápání retribučně-restituční (trest + kompenzace oběti). Levice se naopak domnívá, že člověk jakožto bytost bez stálé přirozenosti (nebo bez umožnění té dobré) je funkcí společnosti – je jejím výtvorem. A jako takový nemá v posledku svobodnou vůli. Proto je zločinec – dítě společnosti – téměř její obětí; ta mu totiž neumožnila rozvinout to potenciálně dobré v něm a je proto zodpovědná za jeho chování a konání. Takovéhoto člověka trestat by bylo krutostí. Proto "trest" má mít terapeuticko-pedagogickou funkci. 

Nedá mi to nevzpomenout na socialistický název vězení: Nápravně-výchovné zařízení.

Následuje třetí, existenciální pohled na dělení politického spektra, které trošku otáčí zažité představy o dynamice obou politických směrů.

Pravice bývá často vnímána jakožto obhajoba statu quo, existující podoby společnosti a jejího establishmentu, zatímco levice jako revoluční síla, usilující u reformu, jíž pravice brání. Tedy pravice jako statická apologetika a levice jako dynamické pozitivní krédo. Tento obraz je částečně nepřesný a proto celkově nevystihující podstatu vzájemné dynamiky. Podle něj totiž pravice je prvotní a levice je reakcí na ní. Spíše opak je pravdou.
Toto století bylo svědkem přechodu mnohých myslitelů z levice na pravici a pouze zanedbatelně nemnohých konvertitů z pravice na levici. Tato na první pohled podivná asymetrie se stává logickou a přirozenou, uvědomíme-li si vzájemnou dynamiku pravice a levice.
Především, pravice primárně není obhajobou statu qou před nájezdy levice. (...) Intelektuálně pravice vzniká jako reakce na levici. Levice je v tomto smyslu prvotní a pravice je reakcí na ni. Levice je pozitivním programem politické, ekonomické, společenské, kulturní a morální přestavby společnosti. Pravice uznává, že stávající podoba společnosti není vždy nutně ideální, ale je zaskočena nikoliv úsilím o její změnu, nýbrž směrem, kterým se ta reforma má vydat. Pravice se domnívá, že ty změny, které pozitivně prosazuje levice, jsou velice nešťastné a jdou častokrát přesně opačně, než by měly jít. (...) Tedy ve skutečnosti pravice je vzpourou proti intelektuálním názorům levice – ta je vzpourou proti politické, ekonomické a kulturní podobě společnosti, vzpourou, která se brzy stává intelektuálním establishmentem – a pravice je rebelií právě proti tomuto intelektuálnímu establishmentu levice. Člověk z pravice je proto častokrát svou dispozicí rebelem, jenže na rozdíl od příslušníka levice nemá ambici měnit lidi a organizovat jim jejich životy, nýbrž rebeluje proti názorům kulturních a intelektuálních elit společnosti, vždy tak ochotně levicových. Intelektuálně je spíš kontrarevolucionářem než konzervativcem. Skutečností, že pravice je intelektuální reakcí na levici, lze vysvětlit nepoměr v počtu vzájemných konverzí: lidé z pravice z přirozenosti věcí a podstaty sama sebe chápou levici velice dobře, vědí přesně, co to levice je – a nesouhlasí s ní. Jenže levice samotná je primárně pozitivním krédem a nikoliv reakcí na jiné krédo, není žádným odlitkem a proto nemá zásadní potřebu chápat pravici. Proto mnoho lidí z levice pravici ani nechápe. Někteří ji pochopitelně chápou a nesouhlasí s ní a někteří z těch, kteří ji nechápou, ji mohou pochopit a poté k ní konvertovat. Proto konverze z pravice na levici je tak nepravděpodobná a proto konverze opačná je možná a přirozená.

Po stručném shrnutí historie střídání levice a pravice (levice jako nositelka rozvoje, pravice jako jeho udržovatelka, vulgo řečeno Levice si vymyslí pokrok a pravice musí pak zajistit, aby na něj bylo z čeho brát prníze) následuje závěrečný obraz současného stavu:

Nová levice zradikalizovala levicové postoje a kromě tradičních ekonomických témat zdůrazňovala nespravedlnost a špatnost kulturních, morálních a společenských norem "buržoazní" společnosti. (...) Neumožňují lidskou autenticitu, což je další klíčové slovo Nové levice. (...) Proto v návaznosti na koncept odcizení má ústřední místo v myšlení Nové levice koncept osvobozování (...) především osvobozování od falešného vědomí, tedy osvobozování, které umožní lidskou autenticitu: feminismus osvobozuje ženy od jim vnucené představy podřízenosti mužům, protizápadní národně-osvobozovací hnutí bojují za vymanění se z vlivu Západu, později radikální environmentalisté osvobozují lidi z otroctví konzumního života apod. To vše umožní lidem plné intelektuální, materiální, kulturní a sexuální sebevyjádření, což naplní jejich autenticitu, kterou západní společnost vždy potlačovala represí – ať již politickou, ekonomickou, společenskou či morální. (...) Principiální vystoupení Nové levice proti západní civilizaci a její zamítnutí po radikální kritice vede Novou levici k preferování civilizací jiných, někdy čistě hypotetických: proto ty sympatie s jakýmkoliv protizápadním hnutím či vůdcem ve třetím světě.

Některá radikální levicová hnutí, např. Greenpeace,  jsou v popírání ještě důslednější – nejen že jsou proti Západu (představovaném především Spojenými státy), ale jsou většinou proti technologické společnosti jako takové. Osvobození od otroctví techniky, smíchané se Starostí O Obecné Blaho. Stačí vzpomenout na velmi podobné řeči antiradaristů, antiglobalistů a antiTemelínistů... ;)

A toto je poslední, a to zásadní rozdíl mezi (Novou) levicí a pravicí: (Nová) levice je projevem existenciálního nesouhlasu se západní civilizací, existenciálního odcizení se od ní, zatímco pravice je projevem existenciální afirmace západní civilizace, existenciálního přesvědčení, že Západ, i když není ideální společností, je zásadně dobrou civilizací, a to konkrétně ze všech existujících nejlepší. Západní civilizace se kvalitativně liší od všech ostatních (minulých i přítomných) a všechny je převyšuje. (...) Z tohoto přihlášení se pravice k západní civilizaci a přesvědčení o její jedinečnosti vychází pevné odhodlání k jejímu hájení, k obraně její existence – jak tomu bylo v době Studené války proti její totální antitezi, komunistickému impériu. Z faktu morální nerovnosti civilizací a morální převahy té západní plyne nerovná legitimizace prostředků jejich zachování: např. pravice je přesvědčena, že neexistuje nic takového jako rovné právo vlastnit atomové zbraně a že západní země jsou oprávněny toto "právo" zemím třetího světa upírat.

Míra svobody společnosti by se dala měřit mírou možnosti zastávat a hlásat tenhle názor.

Pojetí rovnosti či nerovnosti různých zemí a civilizací nás přivádí k závěru tohoto pojednání a k vrcholnému tématu levicového smýšlení, k multikulturalismu. Multikulturalismus čili přesvědčení o inherentní rovnosti všech kultur a civilizací je vrcholem egalitářské vášně levice.

Intelektuální levice dneška, jako legitimní dědic Nové levice 60. let, konceptem multikulturalismu popírá samotnou existenci univerzálních principů správného civilizovaného soužití lidí v občanské a politické společnosti(...) Z metafyzické rovnosti všech civilizací pak plyne povinnost přikládat stejnou pozornost a váhu jim všem, jakož i nutnost podrobného studia, poznání a pochopení těch ostatních, protože jen tak můžeme nahlédnout jejich hodnotu a pochopit legitimní nároky jejich příslušníků. (...) Pravice tyto názory považuje nejen za formálně nesprávné, nýbrž i za přímo zhoubné. Především, pravice vidí multikulturalismus jako další útočiště bývalých západních neomarxistických profesorů Nové levice poté, co se jim jejich sovětský Bůh v r. 1989 zhroutil, a jako jednu z jejich dalších zbraní proti západní civilizaci. Proti tezi intelektuální levice, že všechny civilizace a kultury jsou si vnitřně rovné a stejně hodnotné a proto stejně významné, klade intelektuální pravice konce 20. století tvrzení opačné, totiž že civilizace si vůbec nejsou vnitřně rovné a že západní civilizace byla skutečně schopna více než kterákoliv jiná nahlédnout univerzálně platné pravdy o správném politickém a společenském uspořádání, jimiž přispěla celému lidstvu. Západní myšlení si kladlo fundametální otázky o podstatě lidského údělu a smyslu jeho bytí, otázky trvalé a univerzální, v rozsahu, v jakém si je jiné civilizace nekladly.
Jako zhoubné vidí pravice názory multikulturalismu proto, že podle jejího názoru vedou k destrukci možnosti soužití lidí různých etnik a kultur v jedné politické společnosti pod jednou civilizovanou, ústavní vládou. Podle pravice ja pochopitelně možné, aby lidé různých etnik, kulturních společenství a tradic, byli příslušníky jedné politické společnosti – ale s jednou podmínkou: přes všechny vzájemné odlišnosti, častokrát i propastné, musí sdílet určitý základní politický konsensus, určité společné politické přesvědčení (např. loajalitu k ústavě). Neexistuje-li žádný společný konsensus, politická společnost existovat nemůže a nekrvavá vláda se stává nemožnou. (...) Proto společnost může být multietnická a multikulturní v kulturním smyslu, nemůže však být multikulturní ve smyslu politicky civilizačním; právě v tomto smyslu je však tento termín jeho proponenty užíván. Shrnuto jinými slovy: zápas o místo a význam západní civilizace v myslích a srdcích jejich příslušníků a intelektuálních elit bude i v 21. století představovat náplň sporu intelektuální levice a pravice. Levice bude i nadále existenciálním odcizením se západní civilizaci a pravice bude jejím existenciálním potvrzením. 

Uff. Docela hutné čtení, doporučuji ještě jednou přečíst celý originál Romana Jocha. Myslím, že teď jsou jasné odpovědi na otázky kladené v perexu. Mně z toho vychází pravice jako individualistická, levice jako kolektivní. S Radkem Hulánem řečeno: Stádu bude vždy líp vlevo.

A vzhledem ke svým osobním predispozicím a k přesvědčení o tom, že lidé jsou jedineční, nejsou vzájemně zaměnitelní a že masa činí z inteligentních jedinců hloupý dav, je mi jasné: Nemůžu být nic jiného, než individualistický upocený pravičák.

Nemusíte mě litovat, jsem s tímto stavem spokojen. Když s ním spokojen nebudu, mohu se svobodně rozhodnout jinak, nemusím čekat, až mě společnost zformuje a někam postaví.

---

A tímto obšírným citačním článkem bych rád jednou provždy uzavřel, alespoň pro sebe, otázky k dělení pravice vs levice. Děkuji za pozornost.

PS: Cítím jako nezbytné dodat, že v tomto pojednání NEJDE o současné politické strany v ČR a NELZE klást rovnítko mezi ty které strany a konkrétní směr. Řeči o modrých strakách či Paroubkovi jsou tu naprosto irelevantní a nechte si je, prosím, od cesty. Nejde totiž o nějaké usoplené spory fanoušků českých politických stran, ale o univerzálnější dělení společensko-politického názorového spektra.

Dne 9.08.2008

Twittni

Přidej do: asdf.sk StumbleUpon Toolbar Stumble It!

Komentáře

[1] (jirka - Mail ) 10.08.2008, 01:26:43 [X] [D]
Parádní článek, děkuji. Teď už vím naprosto přesně, proč jsem pravičák a rozumím tomu, kdo je levičák a jak to vzniklo. Díky díky

[2] (Martin Pírko - Mail - WWW) 10.08.2008, 03:21:19 [X] [D]
Jen mi trochu vadila zmínka o tom, že Freud by měl tvrdit něco ve smyslu "člověk je od přirozenosti dobrý". Všeobecně se jeho názory interpretují spíš opačně - "člověk se narodí plný živočišných pudů toužících po uspokojení a společnost ho učí, jak tyto pudy ovládat" tedy "člověk se narodí "zlý" a poté je pro dobro celku nucen k hledání hranic vlastních potřeb".

[3] (pipboy - Mail - WWW) 10.08.2008, 04:00:55 [X] [D]
Moc hezky vysvetlene postoje dvou extremu.

Co asi nikdy nepochopim je, proc maji lide sklony hlasat myslenky konkretniho extremu. Levice ma nedosazitelne cile, pravice zas spoustu rizik a moralnich nedostatku, ktere povazuje za normalni prubeh/stav veci a kompenzuje to urcitou sanci se jim vyhnout.

Mno. Imho. Idealni stav veci je kazdopadne nekde mezi a jedine o cem lze diskutovat je, kterym smerem zrovna lezi.
U nas se ma dlouhodobe za to, ze je to vpravo a zacinam mit pocit, ze ten idealni balanc v nekterych ohledech pomalu mijime a setrvacnosti pokracujeme nekam, kde se mi to za par (mozna desitek) let uz nebude zrovna libit.

Sam jsem presvedceny o tom, ze zasahy statu jsou nezbytne alespon takove, aby v rozumne mire kompenzovaly nedostatky pravicoveho systemu.

[4] (pankreas ) 10.08.2008, 08:56:22 [X] [D]
[1] To je v poradku, vzhledem k tomu, ze onen clanek je psan v podstate jako reklama na slovo "pravice", kdy si ten termin prizpusobuje svym potrebam.

Mne to nechava chladnym; az to bude v mode, nekdo zas napise pamflet na opacnou notecku.

[5] (Hekko [openID] - Mail - WWW) 10.08.2008, 10:09:12 [X] [D]
Jsem si doteď myslela, že jsem pravičák s mírným sociálním cítěním (mírným = sparťanské vrhání slabých novorozeňat ze skály mi není po chuti).

Jenže když si tenhle článek srovnám s tím, co si myslím, tak nejsem někde patnáct stupňů doleva od pravého okraje, já to beru napřeskáčku napříč spektrem.

Až mi praskne hlava, všichni víte, který upocený pravičák to zavinil. ;)

[6] (FOUS ) 10.08.2008, 10:17:44 [X] [D]
Teď vyšla pěkná knížka k tomuto tématu, jež dodává i historický rozměr (a pěkně fundovný) Pipes: Vlastnictví a svoboda. Vřele doporučuji.

[7] (Feri Macfričkins - Mail - WWW) 10.08.2008, 10:46:36 [X] [D]
Pravica a ľavica je však iba jedna dimenzia politického delenia.
Druhou podstatnejšou líniou je etatizmus vs. liberalizmus. Kontrola vs. absolútna sloboda. Ľavica a pravica sú tu podskupinou.
Môže byť etatizmus pravicový alebo ľavicový, takisto aj liberalizmus.
Pravica tu v tomto ponímaní znamená zastávanie "overených hodnôt" ľavica je jednoducho opak. Avšak nevylučujú sa, iba kladú vačší dôraz na určité hodnoty - ľavica na pomoc slabším, pravica na individualizmus. A samozrejme, že v rámci etatizmus alebo liberalizmu, tieto hodnoty naberajú rôzne obrazy. Vynútená pomoc ľudom, alebo charita - individualizmus, alebo sparťanstvo.

To delenie, ktoré je nám denne vtierané do očí, že existuje iba pravica a ľavica, je výsledkom sprofanovanej grantami vystlanej politológie. A potom sa stáva, že ľudia, ktorý si myslia, že robia nezávislú prácu, pridávajú sa do tohoto limitovaného prúdu tiež.

Niektoré základy myšlienok, ktoré si sem prilepil a nadhadzuje ich Joch sú v poriadku, ale po rozvinutí častokrát dopletené, delenie na ľavicu a pravicu hádže do minukého storočia, akokeby tu nič pred tým neexistovalo, filozofovia a ekonomóvia z 18 storočia neboli, grécko netreba, prvotopospolnú spoločnosť tiež nie.

[8] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 10.08.2008, 11:36:09 [X] [D]
[4] Doplň si místo "pravice a levice" třeba "křížkaři a kolečkáři"... Když nebudeš mít ony politické konotace těchto dvou pojmů, změní se tím něco?

[7] Teď už jen zbývá, aby někdo zmínil "politický kompas". Tak to udělám já... ;) Ale: Přečti si ten originál, hned na začátku najdeš vysvětlení, PROČ se pustil do tohoto dělení (ono dělení bezpochyby existuje, dělí se podle nejrůznějších faktorů, "co člověk, tolik dělení", takže chtěl najít nejmenší společný dělitel). Nejde tedy o to, že by rozdělil svět na levo-pravo podle nějaké svévolně určené linie, spíš hledal odpověď na otázku: "Politika je dělena na levici a pravici, jaká je náplň těchto pojmů a kudy vede dělicí čára?". Viz též "záměna příčiny za následek".

[9] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 10.08.2008, 11:38:12 [X] [D]
[3] Nikoli, TEĎ jsme se pouze přesunuli z oblasti extrémní levice do oblasti levice umírněné a veškerý "boj" probíhá mezi liberalismem a dirigismem.

O pravici v souvislosti s ČR bych opravdu nerad mluvil.

[10] (Botanicus - Mail - WWW) 10.08.2008, 11:54:12 [X] [D]
"Komentovat netřeba. Příklad? Ale notak, nejsme přeci rasisti, že... ;)"

ROFL, tak to bylo trefne. Akorat je nebezpecne pri tom snidat ;)

"Mně z toho vychází pravice jako individualistická, levice jako kolektivní. S Radkem Hulánem řečeno: Stádu bude vždy líp vlevo."

Ano. Bohuzel. A vzhledem k tomu, ze toho stada je vetsina, je to tady takove, jake to tu je.

[11] (Feri Macfričkins - Mail - WWW) 10.08.2008, 17:31:18 [X] [D]
[8] Ok, ale aj tak sa mi zdá, že síce porovnáva etatistickú ľavicu ale pravicu kladie niekde medzi etatizmus a liberalizmus.

[12] (#13 - WWW) 10.08.2008, 19:11:02 [X] [D]
[7] A to já si zase myslím, že dělení na levice-pravice, je dobré. Tím, že se zavede x dalších pojmů, setře se to, co je zjevné. Viz "my nejsme ani vpravo, ani vlevo, my jsme enviro". Přitom každý, kdo říká, že není levičák ani pravičák, je levičák (empiricky dokázáno).

Slovo liberalismus sprostě ukradla americká levice a je neštěstí, že si ho pravice nechala vzít. Je neštěstí, že si američtí liberálové (myšleno klasický liberalismus) musí říkat libertariáni nebo někdy dokonce konzervativci.

Více a lépe o tom píše Hayek :)

[13] (ringo - Mail ) 10.08.2008, 19:43:17 [X] [D]
Článek je hrozně dlouhý ... za což děkuji, s chutí jsem si jej celý přečetl ;).
[5] Vím, kdo tu termín "upocený pravičák" nadhodil, ale mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co tento termín znamená? Např. mává vlajkou ze svého modrého hnízda, až z něho leje? A existuje taky upocený levičák? A ten se projevuje jak?

[14] (@Teo ) 10.08.2008, 20:35:33 [X] [D]
[13] Ožení se se svou tlumočnicí.

[15] (Hekko [openID] - Mail - WWW) 11.08.2008, 01:35:48 [X] [D]
[13] To něco znamená? Já myslela, že je to jen další z Arthurových přezdívek :)

[16] (Alnath ) 11.08.2008, 12:39:29 [X] [D]
[14] Tos neměl, Teo, tos neměl... :-D Víš jak se blbě s lesklého displeje odstraňuje jen jediná kapička?? A já na něj vyprskl deci vody, co jsem zrovna popíjel... :-D

[17] (pixy.myopenid.com - Mail ) 11.08.2008, 20:20:51 [X] [D]
Ufff, škoda, že mi není dáno učíst takovéhle texty. Skvělý obsah, těžko překonatelná forma. Nicméně zvládl, odsouhlasil, přiklonil, opil.

[18] (emmacore ) 12.08.2008, 14:48:34 [X] [D]
Pekny clanok.

[19] (Miloš - Mail ) 15.08.2008, 16:31:26 [X] [D]
Pěkný článek, díky.
Dlouhý, takže nevím, jestli budu mít dost sil na přečtení Jochova výrazně delšího (asi si to vytisknu a vezmu pozítří na cesty).

Pro doplnění – mýtus o Hitlerovy coby pravičákovi – viz rok starý páně Kohoutův Hitlerův sociální stát: http://pavelkohout.blogspot.com...l

[20] (Miloš - Mail ) 15.08.2008, 16:33:44 [X] [D]
Fuj, teď koukám, že jsem napsal hrubku (Hitlerov[y]);
aneb 2× měř…

[21] (tomtom ) 19.08.2008, 08:38:22 [X] [D]
Nesouhlas s: "Svobodná vůle člověka je slučitelná pouze s představou neměnné lidské přirozenosti – tedy s představou, že přirozenost člověka není determinovaná prostředím, ve kterém žije."
Odporuje si s: "představy o primární povinnosti státu pečovat o materiální blahobyt občanů tyto občany – především ty nejchudší – korumpují a vyvolávají v nich novou iluzi o povinnostech, možnostech a schopnostech státu o ně pečovat."

Na zeměkouli se (zdá se mi) dosud nevyskytl případ pravicového zřízení, které je zde popisováno. Ani levicového, pochopitelně...

ztotožňuji se s PIPBOYovým názorem výše

[22] (tomtom ) 19.08.2008, 09:08:55 [X] [D]
a ještě něco: "Západ, i když není ideální společností, je zásadně dobrou civilizací, a to konkrétně ze všech existujících nejlepší. Západní civilizace se kvalitativně liší od všech ostatních (minulých i přítomných) a všechny je převyšuje"
tvrdí kdo?
Zeptat se tak v Číně, Iráku nebo bývalém SSSR. Záleží, koho se zeptáte.
TÝDEN: "Nejspokojenější zemí na světě je Dánsko, k čemuž přispívá tamní demokracie, sociální rovnost a mírumilovná atmosféra."
www.navychod.cz: "Sibiřané jsou vůbec ti nejšlechetnější a nejvřelejší lidé; říkají: Jsme ti nejsvobodnější lidé na světě. Co nám můžou udělat? Poslat nás na Sibiř?"

[23] (Tyler Durden ) 23.08.2008, 20:49:28 [X] [D]
Kdybys žil od narození na pustým ostrově,vyrostla by z tebe normální opice.To znamená,že civilizovanýho člověka z tebe dělá vliv společnosti,sociální vazby,komunita.. Tolik můj názor na individualismus a pravici.